Německu teď jde o všechno. Zachrání ho velká koalice?

Německé parlamentní volby skončily poslední únorovou neděli výsledkem, který při vynechání druhé pravicově extremistické AfD, početně umožňuje pouze jednu variantu seskládání vlády: totiž velkou koalici křesťanských demokratů z CDU/CSU a sociálních demokratů z SPD.

Komentář Berlín Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Friedrich Merz, šéf CDU

Friedrich Merz, šéf CDU | Foto: Michael Kappeler | Zdroj: DPA / dpa Picture-Alliance via AFP / Profimedia

Vyjednávání o vládě dvou partnerů z opačné strany politického spektra bude pravděpodobně velmi komplikované a zejména slabší SPD opět postaví před nevděčné dilema, zda upřednostnit státotvornost, či své stranické zájmy.

Přehrát

00:00 / 00:00

Kateřina Smejkalová: „Nyní půjde v Německu o vše“ – může ono vše zachránit velká koalice?

Spoluvládnout jako menší koaliční partner, zvlášť s vyloženým ideovým protivníkem, je totiž z principu nevděčné – dotčené strany to nejen nutí do velkých programových kompromisů, ale i úspěchy, které si přece jen prosadit zvládnou, si může v očích voličů snadno připsat ta větší, a tím pádem i viditelnější strana.

SPD si to na vlastní kůži zažila ve třech ze čtyř vlád Angely Merkelové a bývá to zmiňováno mezi hlavními důvody, proč se jí v současnosti příliš nevede.

Migrace a zadlužování 

Sociální demokracie tak ještě před rozběhnutím jakýchkoli vyjednávání avizuje, že její účast na vládě rozhodně není žádná hotová věc a že jí budou konzervativci muset vyjít náležitě vstříc.

5:27

CDU a SPD se v otázce migrace dohodnou, protože musí. Jednání ale budou složitá, říká novinář

Číst článek

To bude obzvlášť těžké u tématu migrace, kde Friedrich Merz během finiše předvolební kampaně zaujal natolik rezolutní postoj, že se mu z něj bude obtížně couvat. Nehledě na to, že na jakékoli zaváhání zvlášť v této otázce číhá AfD, jejímž otevřeným cílem je do příštích voleb CDU/CSU natolik oslabit, aby ji na prvním místě vystřídala sama.

Konkrétně křesťanští demokraté navrhují odmítání lidí bez oprávnění ke vstupu do země rovnou na hranicích, omezení příchodu rodinných příslušníků těch, kterým se azyl v Německu získat podaří, i rozšíření detence odmítnutých žadatelů o azyl do okamžiku jejich vyhoštění. Většinu z toho sociální demokracie odmítá jako nehumánní a zčásti pravděpodobně i protiprávní.

Živelný je už nyní vývoj kolem tzv. dluhové brzdy, jejíž reformu s cílem větší flexibility ohledně zadlužování státu si přeje SPD a navrhuje ji prohlasovat ještě v dosluhujícím parlamentu, protože v tom novém to bude vzhledem k potřebné ústavní většině složitější. CDU/CSU nicméně prozatím takovou reformu odmítá.

Daně a dávky

Další spornou otázkou jsou daně – SPD chce ulevit rozsáhlým vrstvám německé společnosti, těm nejbohatším ale daně naopak zvednout, což konzervativci odmítají.

V neposlední řadě pak půjde také o dávkový systém, jehož reformu považuje SPD za jeden ze svých největších úspěchů minulého funkčního období. Spočívala ve zmírnění přísnosti směrem k těm, co dávky pobírají – např. ve formě navýšení objemu nedotknutelného majetku či omezení sankcí. CDU/CSU chce tyto změny přinejmenším zvrátit, v ideálním případě systém spíš ještě více zpřísnit.  

A jablkem sváru jistě bude i navyšování minimální mzdy – zatímco SPD ji chce zákonnou cestou zvýšit na 15 euro za hodinu, CDU/CSU by její další zvyšování nechala v kompetenci sociálních partnerů.

Rozhodující budou straníci

Dohodu obou stran pak nekomplikují jen věcné otázky, ale i osoba lídra CDU/CSU Friedricha Merze.

Nadšený atlantista Merz míří do čela Německa v době ‚nové epochy‘. Dokáže Berlínu vrátit roli lídra?

Číst článek

Ten sociální demokraty pobouřil nejdřív tím, že koncem ledna vědomě prohlasoval materiál k tématu migrace s hlasy AfD, a to navzdory hlasitému protestu ze strany SPD. Celkem oprávněně se ta teď bojí, že by je mohl Merz v budoucnu kdykoli podobně obejít, když se v koalici na něčem neshodnou.  

Následně proti sobě sociální demokraty poštval znovu těsně před volbami, když vyzval k tomu, aby lidé nevolili „zelené a levicové blázny“, i když už musel tušit, že je po volbách bude potřebovat.

Konečné rozhodování o vstupu do vlády každopádně v SPD již tradičně připadne celé členské základně, což ho činní ještě o něco nevypočitatelnější – mezi řadovými členy nemusí být pohnutka státotvornosti tak silná jako u stranických špiček.

Zároveň platí, že co se dnes jeví jako státotvornost, může se za čtyři roky ukázat jako fatální politická chyba – ideologicky nevyhraněná, potenciálně věčně rozhádaná velká koalice to v boji s posílenou AfD bude mít obzvlášť těžké.

Pravdu tak jistě mají četné komentáře tvrdící, že nyní v Německu půjde o vše – aniž by však bylo zcela jasné, jak přesně ono „vše“ zachránit.

Autorka je politoložka, působí ve Friedrich-Ebert-Stiftung

Kateřina Smejkalová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme