Ve zmíněném interview pro ukrajinský server New Voice Kyryllo Budanov tvrdí, že Putin byl podobnému nebezpečí vystaven už několikrát a odvolává se na materiály četných ukrajinských médií. Žádné detaily však neuvádí.

Přehrát

00:00 / 00:00

Libor Dvořák: Pokusy o atentát na Putina. A co by bylo dál

Zato se hned poté pouští do úvah o tom, že prostí Rusové se dnes „bojí ztratit Putina, protože právě on je pro ně základní zárukou jisté životní stability“.

Právě proto si vrchní ukrajinský vojenský rozvědčík myslí, že jakákoli případná Putinova smrt v Rusech vyvolá pocity srovnatelné s tím, co sovětští občané prožívali na počátku března 1953 po skonu Stalinově.

„Podle líčení mé babičky měli tenkrát lidé pocit, že se jim zhroutil celý svět a že nemají představu, jak budou žít dál,“ konstatuje Budanov.

K tomu dodejme, že leckdo si myslí, že včasné neposkytnutí lékařské pomoci diktátorovi bylo také politickou vraždou.

Ihned po zveřejnění zmíněného interview se ozval kremelský tiskový tajemník Dmitrij Peskov a prohlásil, že ruský prezident „je před podobnými kyjevskými hrozbami patřičně ochráněn“.

Přestože Ukrajina se k těmto útokům nehlásí, právě takto Peskov vysvětloval útok dvou ukrajinských dronů na Kreml loni počátkem května. Oba byly sestřeleny a Putinův mluvčí navíc uvedl, že prezident v té době ani nebyl v Kremlu, nýbrž ve své předměstské rezidenci Novo-Ogarjovo.

Ostatně – ruský prezident si svými častými pobyty v opevněném venkovském sídle (hlavně během pandemie) vysloužil přízvisko „bunkrový děda“ a zároveň i pověst člověka, který se panicky bojí kdečeho. Včetně atentátů.

Historie politických vražd

Politické vraždy a atentáty mají v Rusku dlouhou historii počínaje Ivanem Hrozným, který zabil vlastního syna, přes úspěšné i neúspěšné útoky na život ruských carů v druhé polovině 19. století, atentát na Lenina v roce 1918 až po pokus zabít v roce 1969 Leonida Brežněva.

O život mu tehdy ukládal důstojník sovětské armády Iljin. Ten kupodivu nebyl popraven, ale jen umístěn do psychiatrické léčebny v Kazani, a to na 20 let, odkud se na svobodu dostal rozhodnutím soudu v roce 1990.

Na novinářskou otázku, jak je možné, že zůstal naživu, Iljin odpověděl: „Připustit, že na Brežněva střílel sovětský občan při zdravém rozumu, by znamenalo přiznat fakt, že země doslova srší nespokojeností s komunistickým systémem. A to bylo zhola nemožné. Proto se rozhodli, že o vraždu hlavy Sovětského svazu mohl usilovat jedině šílenec.“

Co k tomu dodat? Politická vražda vraždou zůstává za každých okolností, ale kdyby dnes někdo zabil Putina, minimálně na Ukrajině by za šílence rozhodně považován nebyl.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Libor Dvořák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít