Tato rétorika obsahuje neobvyklý úhel pohledu. Rusko jako stát má bezesporu v Sýrii své zájmy a jako stát se k operaci spojenců staví záporně. Tak to vypadá v euroatlantickém pojetí. Co s tím ale má co dělat osobní citová újma Vladimira Putina? To v západním diskursu nevysvětlíme.

Jev se ovšem má analyzovat prostředky spjatými s jeho původem a vývojem. V ruské nezávislé putinologii dávno zdomácněl výklad, podle něhož je třeba myšlenky a činy šéfa Kremlu odvozovat od jeho raných let v pouličních bandách.

Pachan, šéf bandy

Když zkusíme tuto optiku, je výrok velvyslance ve Washingtonu logický. Putin není v tomto kontextu zařazen do politického systému země, ale vystupuje jako šéf gangu. Rusky se této funkci říká pachan. Pachanova autorita v hierarchii bandy stojí a padá s jeho schopností v každém rozhodujícím okamžiku předvést podřízeným, že má takovou sílu, že zničí každého jiného pachana z konkurenčního gangu.

Jsou samozřejmě možné varianty. Když se usoudí, že konkurence je mocná a že případná rvačka na nože či pistole a samopaly nic nevyřeší. Nebo že se může prohrát. Pak nastupuje pokus rozdělit si pásma ve městě. To Putin zkusil v minulých letech a faktická lhostejnost Západu k jeho vpádům do Gruzie, na Krym a na východní Ukrajinu v něm možná vzkřísila naději, že dohoda o rozdělení sfér vlivu se západními pachany nakonec přijde.

Text je převzatý z Českého rozhlasu Plus

Jenže zachvácen touto nadějí dostal, máme-li použít výrazu jednoho z jeho předchůdců na ruském trůnu, závrať z úspěchů. Orbány, Zemany, Le Penové a Corbyny mu Západ jakž takž trpěl. Přestal ale být pasivní ve chvíli, kdy zjistil snahu Kremlu vlámat se do volebních výsledků přímo v srdci euroatlantického světa. Případ Skripal to zpečetil. A chemické zbraně v Dúmě se staly spouštěčem.

Pachan utrpěl urážku a nejhorší pro jeho budoucnost v bandě je, že se v odpovědi nezmohl na zničení světa. Přitom před několika týdny prohlásil: „K čemu by nám byl svět, kdyby v něm nebylo Rusko?“ V nekremelských mediích už jeho sílu zpochybňují. To zabolí. Bude muset nějak reagovat.

Autor je komentátorem deníku Právo.

Alexandr Mitrofanov Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít