Ruská hrozba? Rozpínavost a duševní zombiové

V Soči před pár dny zdravotní sestry vyhodily pacienta z nemocnice a nechaly ho ležet venku. Prý šlo o feťáka. Neumřel. V Simferopolu nedávno vyhodili z nemocnice uprostřed mrazivé noci těhotnou 21letou ženu s 39stupňovou horečkou, která měla na sobě bundu, lehké kalhoty a bačkory.

Komentář Praha Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nemocnice (ilustračka)

V Soči zdravotní sestry vyhodily pacienta z nemocnice a nechaly ho ležet venku (ilustrační foto) | Foto: Volokin Yevgeny | Zdroj: Reuters

Mobil se jí vybil, hodinu strávila na ulici. Stoupla jí horečka na 40 stupňů. Dítě umřelo. Měla podstoupit umělý porod, ale mezitím umřela také. Na mráz byla vyhozena proto, že neměla kartičku zdravotního pojištění. Vynadali jí do bezdomovců, náhradní občanský průkaz vidět nechtěli. Řekli: „Podívej, jsme taky lidi a teď potřebujeme spát. Běž pryč.“

Toto nejsou fake news, napsala o tom ověřená ruská média. Kdo pravidelně a delší dobu sleduje tamní sdělovací prostředky, ví, že případy, kdy to vypadá, že nejednají lidé, nýbrž duševní zombiové, jsou časté.

V ruské společnosti totiž přestaly platit kategorie dobra a zla. Bolševický experiment kdysi zlikvidoval předchozí hodnotovou výchovu jako buď vykořisťovatelskou, nebo maloburžoazní. Pěstovalo se třídní vědomí. Víra v tyto hodnoty ale masově zkrachovala nejméně 20 let před krachem celého experimentu. Vzniklo morální vzduchoprázdno.

V 90. letech ho vyplnil obdiv ke gangsterům. Společnost si zvykla na to, že zabíjet je normální. Filmy a seriály líčily mravy banditů. Po příchodu Vladimira Putina k moci se to doplnilo o vštěpovaný obdiv k tajným, od Čeky po KGB a současnou FSB.

Když nezáleží na svých ani cizích životech

Nově se to zahalilo do povinného nacionalismu smíchaného se všudypřítomným pravoslavím. Základním měřítkem hodnot jsou ale stále peníze a vlastní prospěch.

Ve velké zemi je samozřejmě stále možné najít lidi, kteří rádi pomohou bližnímu. Ale převažuje lhostejnost. Zásada vězňů gulagu, která zněla: „Dnes chcípni ty, já možná až zítra,“ se stala mentálním základem chování příliš velkého množství lidí. 

Beznadějný život bez vyhlídek byl důvodem, kvůli kterému vyjelo mnoho Rusů válčit na Donbas, kde se dalo zabíjet. Najednou se cítili poprvé v životě důležití. A co mládí, napadne člověka, není jiné?

Libor Dvořák: Vlastenectví ruských občanů a jejich mesianistické sklony

Číst článek

Před týdnem v hlavním městě Burjatska Ulan-Ude 15letý mladík se sekyrou a koktejlem Molotova vtrhl do třídy, zapálil ji, zranil učitelku a pět spolužáků (jedné dívce usekl prsty na ruce), pak se pokusil o sebevraždu. Několik dnů předtím další 15letý mladík v Permu řádil ve třídě s nožem, zranil 15 lidí, tři těžce.

Populární autor na ruském Telegramu, který píše pod nickem Stalingulag, k tomu uvedl: „Když vtrhnou se sekyrou do třídy, kašlou na licoměrné úřady, které jim nic nenabízejí, jenom zakazují a slibují, že je omezí ještě více. Kašlou na zákony. Nelitují cizích životů ani svého života. Jde o tragédii celostátního významu. Když se člověk zamyslí, v co může vyústit, jímá ho opravdová hrůza.“

U nás se hovoří o tom, v čem by mohla spočívat ruská hrozba. Odpověď může znít: v rozpínavosti agresivní státní moci kombinované s množstvím zombiů, kterým nezáleží na svých ani na cizích životech.

Alexandr Mitrofanov Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme