Jistý děkan se prý na schodech Národního muzea pouze účastnil hry „Chodí Ševčík okolo, nekoukej se na něho“, zlatý olympionik měl zase zcela bona fide padnout do zrádné pasti televizní moderátorky a senátorka Jana Zwyrtek Hamplová odmítá, že by měla něco odčinit, když to přece „udělaly titulky v novinách, ne já“.

Přehrát

00:00 / 00:00

Ondřej Konrád: Senátorka jako Ježíš – nechte maličkých Romů přijíti ke mně!

Jenže média jen doslova napsala, co na konci března zaznělo z jejích úst – videozáznam lze nalézt na internetu – při debatě horní komory parlamentu o normách pro orgány pro rovné zacházení, u nás jde především o ombudsmana:

„Kdyby se udělaly samostatné třídy pro romské děti, vybudujeme jim rovné šance do budoucna. Není to diskriminace, je to naopak úplně rozumný krok. Mohli bychom být EU příkladem, jak si to u nás upravíme.“

A nápad nemohla vysvětlit jasněji: „Když musí ve třídách být společně všechny děti, tedy romské a české, ubližuje to dětem, které nejsou zvyklé na určité etnikum.“

Sládek by zatleskal

Kdo si neumí odpustit žerty, mohl by se ptát, které ublížené etnikum měla paní Hamplová na mysli, jenže legrace její pojetí „rovných šancí“ zrovna není.

Ale koho výrok šokoval, už na podobně rasisticky otevřené od politiků buď odvykl, anebo kvůli nízkému věku například v 90. letech nemohl zaznamenat, co vyřkl poslanec a šéf Republikánské strany Sládek: „Cikáni by měli být trestně odpovědni od narození, protože prakticky to už je jejich největší zločin.“

Že Sládek ostentativně odmítal užívat tehdy teprve se usazující označení Romové, bylo příznačné, ale vzhledem k některým aspektům současné „kulturní války“ můžeme dodat, že jím ignorovaný termín dávno ve společnosti zdomácněl.

I že by Sládek paní Hamplové nejspíš tleskal. Což ale neučinila řada znechucených či zhrozených politiků a podobně, natož předáci strany Roma Luma, kteří senátorku kroměřížského obvodu pozvali si věc vyříkat.

Přímočarý matikář

Ale nevedlo to k ničemu, když za to „mohly ty titulky“. A tak ve vzduchu visí žaloba.

Přestože hodná paní Hamplová nabádala jak Ježíš, aby i se svými rodiči přišli za ní malí Romové do senátního paláce, že jim udělá prohlídku. Třeba i přednášku o Valdštejnovi. Od něhož má – ale to je asi hoax – pocházet citát o „známých pappenheimských“. Na senátorku by se asi mohl vztáhnout.

Ale kdo by tak učinil, když je řeč o dětech školního věku, musel by oněmi pappenheimskými myslet třeba pedagoga, o němž je řeč v knize Patrika Bangy Skutečná cesta ven, nominované na letošní cenu Magnesia litera v kategorii debut roku.

O svém příchodu do páté třídy fakultní základní školy na žižkovském Havlíčkově náměstí roku 1993 píše:

„Vrcholem nechutnosti byl učitel matky Vorel. Zrzavý trpaslík, který nás neoslovoval jinak než ‚černé huby‘. Nemohl mě překvapit, to jsem znal už z Legerky. Čím mě ale překvapit mohl, byla míra nadužívání tohoto slovního spojení. Snad nikdo mi v životě neřekl tolikrát ‚černá hubo‘ jako učitel při hodinách matiky.“

Od té doby ovšem uteklo dost vody a leccos je aspoň trochu jinak. Což jako by senátorce kroměřížského obvodu zrovna nevyhovovalo.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Ondřej Konrád Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít