Hrozí nyní Britům ještě tvrdší brexitářský premiér a vláda?
Koncem týdne se začali mezi britskými konzervativci objevovat a deklarovat první kandidáti na nového vůdce strany a premiéra. Mezi nimi nejnadějnější z nich, exministr financí Rishi Sunak, hájící místo snižování daní střídmou politiku s minimem dalšího zadlužování země, nyní s osmiprocentním minusem na běžném státním účtu.
Smutné pro mnohé však je, že nedeklarovaný kandidát s největší podporou ve straně, ministr obrany Ben Wallace, oznámil, že nekandiduje a soustředí se dál na obranu.
Objevila se i další, méně významná jména (ministr dopravy Grant Shapps), ale zlí jazykové tvrdí, že se premiérská kancelář takto snaží o co nejdelší Johnsonovo setrvání u moci, protože vylučovací metodou odpadne denně pouze jeden kandidát.
Z neočekávaně deklarovaných kandidátů se pozornost soustředila na generální prokurátorku Suellu Bravermanovou, která prohlásila, že coby Indka, jejíž rodiče byli z Keni, chce ukázat, že Británie je už dostatečně diverzifikovaná.
Problém je, že se vzápětí v médiích objevil šéf tzv. Evropské reformní skupiny (ERG), tedy ultra-brexitář Steve Baker, nazývaný šedou eminencí strany, a prohlásil, že by tvrdá brexitářka Bravermanová byla skvělá volba a že ji podpoří.
To by automaticky znamenalo, že by vliv jeho třicítky poslanců ERG, plus několika dalších desítek jejich příznivců mezi poslanci, mohl zjevně dotlačit Bravermanovou do Downing Street 10 (a pak ji, a de facto svou vládu, nepřímo řídit). Naděje Britů na potřebné zlepšení vztahů s Evropskou unií by opět klesly k nule. S vynucením změn v tzv. Severoirském protokolu by navíc hrozila obchodní válka.
Johnsonovy pikle
Další problém je, že Johnson zůstává premiérem i proto, že vlastně nesložil rezignaci do rukou královny, a rostou obavy z jeho machinací, aby se nějak dál udržel. Krásně to ilustruje kreslený vtip v sobotních Timesech, kde anděl sice vyhání dvojici Johnsonových z ráje, ale oni se tam druhými dveřmi k jeho konsternaci vracejí...
Podle nepsané britské konstituce by jej mohlo z funkce a sídla vyhnat vyjádření nedůvěry celou sněmovnou. Na tom prý opozice, v čele s vůdcem labouristů sirem Keirem Starmerem, nově zbaveným policejního nařčení z porušení lockdownu během pracovního oběda, nyní pracuje už na příští týden. Otázkou je, kolik konzervativců se přidá.
Další naděje je v urychlení procesu výběru obnoveným stranickým Výborem 1922 – to se dozvíme snad už v pondělí. Na konci vylučovacího procesu, který by měl skončit 21. července před odchodem parlamentu na prázdniny, jinak si pak bude moct Johnson na čas dělat, co bude chtít, by místo celostranického poštovního hlasování, kdo ze dvou posledních zvítězí, hlasovali poslanci.
Během neděle pokračovaly nejen ostré rozepře a deklarování dalších kandidátů, ale ukazuje se, že strana, tedy hlavně její poslanci, je i nadále rozpolcená. Jak je zřejmé i z aktivit britské obdoby kardinála Richelieua, na očekávaný brzký stranický mír to nevypadá. Škoda!
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Trump nařizuje odtajnění dokumentů o atentátu na Kennedyho. Už bylo na čase
Matěj Schneider
Nerovnosti rostou. Jen si jich nejsme vědomi
Kateřina Smejkalová
Tři hráči o jednu Ukrajinu
Libor Dvořák
Slovenský premiér Fico hrozí předčasnými volbami z taktických důvodů
Kamila Pešeková