V Lidovém domě by si řekli, že se Babiš od minulého volebního období nezměnil a není seriózní partner, načež by následovalo vypovězení koaliční smlouvy.

Babiš si všiml, že sociální demokraté v posledních týdnech měknou, a rozhodl se svalit vinu na toho, kdo působí jako ještě slabší aktér příběhu, než je on. Napomohly mu k tomu dvě chyby ČSSD.

Přehrát

00:00 / 00:00

Lukáš Jelínek: Za krizi ČSSD nemůže, ale chyby dělá

První spočívá v určování a následném nerespektování termínů pro definitivní rozhodnutí, jak dál. Původně hovořili o konci června, pak o půlce července a poté o konci tohoto měsíce. Ani v té době ale jasno nebude.

Sociální demokraté to tuší, odchodem z vlády už nestraší a místo toho slibují detailní a vzrušenou debatu nad návrhem státního rozpočtu pro rok 2020.

Druhou chybou byl výpad předsedy ČSSD Jana Hamáčka proti spolustraníkům, kteří nesouhlasili se vstupem do Babišova kabinetu a dodnes mu nejsou příznivě nakloněni.

Kdo je lepší herec

Kotníky mu má prý okopávat například místopředseda Senátu Milan Štěch, který ale jasně říká, že žádné osobní politické ambice nemá, a pouze je názorově konzistentní. Když Hamáček ukázal na opozici uvnitř ČSSD, Babiš vládní krizi hravě svedl na vnitrostranický boj.

Přitom personální války v sociální demokracii prakticky utichly a o osudu koalice strana spíš diskutuje, než aby se hádala. Potíž je však v rozložení sil jejích zastánců a odpůrců – podle místopředsedy Ondřeje Veselého „padesát na padesát“. To vládní stabilitě neprospívá.

Převzato z Plusu

Rozhození jsou i předsedové krajských organizací ČSSD. Už se jim příliš nechce komentovat ani Hamáčkovu strategii, ani Šmardovy vyhlídky coby kandidáta na ministra kultury.

A když se Česká televize zeptala, zda si za svůj osud nemůže – jak tvrdí premiér – sociální demokracie sama, dostala odpověď, že může, paradoxně z jižních Čech i Plzeňska. V prvním kraji hrají prim příznivci vlády a Miloše Zemana, ve druhém odpůrci koalice a kritici prezidenta. Jedni si myslí, že ČSSD má před Zemanem couvnout, druzí, že neměla do holportu s Babišem pod Zemanovým patronátem ani vstupovat.

Sociálnědemokratické regiony se neshodnou ani v tom, zda pro krajské volby v příštím roce bude výhodné vládní angažmá, nebo by partajní šance posílil odchod do opozice.

Potvrzuje se, že referenda, jakkoli mají řadu pozitivních efektů, jsou nástrojem k hloubení příkopů ve společnosti nebo v politických stranách, probíhají-li v jejich útrobách. Jako nejméně šťastný přístup pak působí přešlapování, snaha zametat problémy pod koberec anebo z nich hledat nemastná neslaná východiska.

Kdyby ČSSD už na počátku krize, kterou způsobilo prezidentovo pohrdání Ústavou a premiérova loajalita k Miloši Zemanovi, uvedla, že trvá na Šmardově nominaci, ale přednost u ní má zachování vlády, mohla se soustředit na agendu bližší voličům.

Druhou možností bylo říct, že má svoji důstojnost a nenechá se ponižovat. Sbalila by si ve Strakovce svých pět švestek a odešla do opozice formulovat radikálně levicový program.

Místo toho se co chvíli pokouší tvářit dramaticky a vydává tisící devatenácté vážné varování, že stiskne červený knoflík. Má ale smůlu. Byť se v Ústavě ani v běžném politickém provozu Andrej Babiš moc nevyzná, dokáže před voliči těžit z toho, že je lepší herec.

Autor působí na Masarykově demokratické akademii (blízké ČSSD).

Lukáš Jelínek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít