Když jsem na vlastní oči mohl vidět boj úřadujícího českého šampióna Karlovarsko v Lize mistrů, přesvědčil jsem se, že to, co stačí u nás na titul, na přední týmy nestačí ani na uhrání setu. Je to smutné, ale reálné zjištění.

Ano, polský celek s takřka nevyslovitelným názvem ZAKSA Kedzierzyn – Kozle patří opravdu mezi evropskou špičku. Má ve svém středu dva mistry světa, vítěze Světové ligy a evropské šampiony, ale i tak mě překvapilo, s jakou lehkostí Karlovarsko porazil. Přitom český tým hrál dobře a myslím, že v lize by s tímhle výkonem neztratil se soupeři možná ani set a v klidu by dokráčel k obhajobě titulu. To byla srážka s realitou!

A co s tím? Nebát se. Pokračovat v nastoleném trendu. Stále zlepšovat kvalitu domácí soutěže. Stále lákat lepší a lepší hráče do klubů. Vedle nich totiž mohou vyrůst české naděje. Mluvím o generaci dnes ještě ani ne dvacetiletých volejbalistů, kteří v národním dresu na juniorských šampionátech sbírají jeden úspěch za druhým. Kteří už teď dokázali to, co před nimi 40 let nikdo. Postoupili na světový šampionát juniorů.

A právě Lukáš Vašina, Matyáš Džavoronok, ale i Marek Šotola, Josef Polák a další potřebují hrát stále těžší a těžší zápasy a hrát jich co nejvíc. Že v nich obstojí, už teď ukázali první dva jmenovaní v souboji s polským gigantem. Pokud budou opakovaně dostávat šanci hrát proti nejlepší, možná český volejbal dotáhnou zpět tam, kde v historii byl.

Ono to ale neplatí jen pro volejbal, ale vlastně pro všechny kolektivní sporty u nás. Hýčkejme si talenty, dávejme jim prostor se prosadit. Ono se nám to v budoucnu vrátí i s úroky.

Petr Kadeřábek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít