Brutalistní komplex Transgas by se mohl stát kulturní památkou, investor hrozí stamilionovou arbitráží
Loňské stanovisko, ve kterém Národní památkový ústav nedoporučil prohlášení komplexu Transgas za kulturní památku a dal zelenou soukromému investorovi, nechal přezkoumat ministr kultury Daniel Herman. Rozkladová komise zaujala opačný názor a společnost teď hrozí stamilionovou arbitráží, jelikož chráněné budovy by již nemohla strhnout a nahradit.
„Rozkladovou komisí ministerstva mi bylo doporučeno přehodnotit přístup úřadu s tím, že Transgas je významným prvkem brutalistické architektury, kterou je třeba zachovat. Stavba by se tak měla stát kulturní památkou, čímž se zabrání jejímu zbourání,“ popsal v sobotu pro Mladou frontu DNES ministr kultury Daniel Herman (KDU-ČSL) plánované kroky.
Transgas z ptačí perspektivy. Podívejte se na budovu, která je od 70. let součástí Prahy
Číst článek
S tím, že by se budovy měly stát chráněnou památkou, ale nesouhlasí jejich vlastník – společnost HB Reavis. Ta zamýšlela na místě brutalistního komplexu postavit objekt s šesti až osmi nadzemními podlažími a podzemním parkovištěm. Mluvčí developerské společnosti Jakub Verner se ale k celé záležitosti odmítl vyjádřit, jelikož informaci ještě oficiálně neobdrželi.
Dodal, že pokud by se komplex stal skutečně památkou, investor by v arbitráži požadoval náhradu vzniklých škod ve výši téměř 580 milionů korun. V době, kdy společnost Transgas kupovala, se totiž o památkové ochraně nemluvilo – zájem veřejnosti přišel až po oznámení demolice objektu.
Rozhodnutí ministerstva ale ještě mohou změnit blížící se podzimní volby, jelikož na ministerstvu může zasednout jiný politik.
Typická stavba v duchu brutalismu vznikala mezi lety 1966–1976. Architektonický tým tehdy tvořil Jindřich Malátek, Ivo Loos, Jiří Eisenreich a Václav Aulický. Budova bývalého Plynárenského centrálního dispečinku Transgas a ministerstva paliv a energetiky patří mezi nejvýraznější realizace tohoto směru u nás.
Některé budovy – například obchodní dům Máj – se za kulturní památku prohlásit podařilo. Jiné realizace – např. liberecký obchodní dům Ještěd nebo automatická telefonní ústředna v Dejvicích – již tolik štěstí neměly, byly strženy a nahrazeny novými objekty.
