Když o sobě říkáte, že jste stresový pracovník, co si pod tím mám představit?
Nechávám všechno na poslední chvíli. Jednou jsme spolu, Lucie, moderovali tříkrálový večer z našeho divadla, je to možná sedmnáct let. Dostanu scénář měsíc dopředu, leží mi to tam, a najednou se podívám do diáře a říkám si, že 20. jedu do Slavkova u Brna. A 20. dubna se orosím. A to mě baví.

Přehrát

00:00 / 00:00

Brno je malé, ale přitom velké svým srdcem a zábavou, popisuje herec Zdeněk Junák, který získal Cenu města Brna. Poslechněte si celý rozhovor

První tři semestry na JAMU vám přednášel Miroslav Horníček. Co jste dělali?
V podstatě to byly miniaturní Hovory H, vyprávěl o životě a o tom, co se mu na jevišti stalo. Říkal – když jste sami na jevišti, nikdy si nepouštějte publikum příliš k tělu, protože toho zneužije. Vyprávěl nám, jak dělal Hovory přes rampu nebo Hovory H. A pak říkal, že když jste na jevišti a stane se cokoli, co tam nepatří, tak to vezměte do hry, protože publikum to má rádo.

Oslovoval nás děti a říkal – děti, vybraly jste si nádherné povolání, ale nikdy nepřipusťte, aby se pro vás stalo prací, protože pak už budete chodit jenom do práce. A to vás nebude těšit. Takže já nechodím do práce, já se chodím bavit, smát, chodím do divadla, rozhlasu, do kabaretu.

Bolek Polívka vás také na JAMU učil…
Když skončil JAMU, tak odešel do Divadla Husa na provázku jako klaun a herec. Paní profesorka Ryšánková, která nás učila a v Bolkovi objevila klauniádu a pantomimu, mu nabídla, jestli by nám tu klauniádu a pantomimu nepřednášel. Celý semestr jsme k němu chodili, učil nás jednat s tělem, ale pak se mu rozjely ty klauniády, začal jezdit po světě a pak už na nás neměl čas.

Prasknuté kalhoty

Co všechno se mi může stát, když jsem na jevišti sama?
Začnu jednoduchou věcí, že vám vypadne text. Ale pozor, jsou kolegové a kolegové. Když tam stojíte s kolegou, který je ve hře, umí text i za vás, tak vás nahodí. Ale pak jsou kolegové, kteří na vás koukají, jak Bolek říká – očima jak dva zamrzlý rybníky – dojde vám text, zahledíte se na něj a říkáte si, že vám třeba pomůže. A on se na vás kouká a vidíte, že tam není vůbec nic. Neslyšíte nápovědu. A tak se z toho nějak vykoktáte.

Když jsem si chtěl zkusit muzikál, tak jsem přešel do Městského divadla Brno, kde se dělají velké muzikály. A když vám během písničky dojde text, nenaskočí vám to – v muzikálech se texty nerýmují, posunují děj – tak to je potom průšvih. Díváte se na dirigenta, ale ten nemůže orchestr zastavit. Nejlépe je udělat si dlouhý přechod k portálu a zase zpátky, jako že přemýšlíte. A potom nejhorší je, když vám prasknou kalhoty na zádi.

V Městském divadle Brno máte za sebou premiéru hry Až na ten konec dobrý… V anonci čtu, že je to o smrti, naději a přátelství v jednom nejmenovaném moravském městě s něčím velký černým uprostřed. Na co se půjdu podívat?
Jestli se vám to doneslo, tak není to tak dávno, co byl na náměstí Svobody v Brně instalován časoměřič. Takže tohle máme na jevišti, kdo to uvidí, tak mu dojde, že se to odehrává v Brně… Brněnský spisovatel Pavel Tomeš napsal knihu Až na ten konec dobrý, moji kolegové si to přečetli a zdramatizovali to. S autorem se dohodli, že to uvedou na scéně našeho divadla. Je pravda, že to je sranda, je to veselohra, ale tím, že to končí smrtí, je to smutné.

Ale v případě naší inscenace je ta smrt líbezná, taková hezká. Takže člověku to ani nedojde, ale bude mít slzy v očích, protože na světě zůstává samotná holčička, které je dvanáct let, jmenuje se Luna.

A hlavní představitel se jmenuje dědek a je to její dědeček a stará se o ni, protože Luna přišla o rodiče. A kolem toho se odvíjí děj, žije kolem toho město Brno, jsou tam postavičky města Brna. Je to nádherný příběh brněnské hvězdárny a brněnského podhoubí, já tam mám krásnou roli zahrádkáře Nováčka…

Jak moc bral Zdeněk Junák svého času vážně dabování krále teleshoppingu? Poslechněte si celý rozhovor v úvodu článku.

Lucie Výborná, prh Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít