Postava strážmistra Topinky mi byla sympatická. Žít život jako krásu gesta, vypráví herec Robert Mikluš
Divadelní, filmový i seriálový herec Robert Mikluš, který proslul rolí strážmistra Topinky, se narodil v Ostravě, odkud se později na studia přestěhoval do Brna. Jednou z jeho domovských divadelních scén byla i Husa na provázku. „Potkal jsem tam lidi, kteří formovali moje divadelní i lidské myšlení. Byla to úžasná setkání,“ vzpomíná. Jeho nejnovější rolí je Othello v Letních shakespearovských slavnostech. Vypráví v pořadu Host Lucie Výborné.
Ta kérka je impozantní. Jak si na ni zvykají lidé okolo vás? Není to pravé, že ne?
Není, je to nalepené. Všichni se na mě koukají, jako kdyby se mnou seděli, dívky jsou takové tajnosnubné a mají takové zvláštní pohledy, nejsem na to zvyklý, nikdy se na mě takhle nedívaly.
Tři nepříjemnosti Shakespearovských slavností? Horko, déšť a zkoušky od půlnoci do půl čtvrté ráno, směje se Robert Mikluš
Právě si říkám, že vy jste byl asi zvyklý na úplně jiné pohledy, a najednou taková proměna charakteru.
Vtipné je, že já na kérky nejsem, žádnou svoji nemám, ale teď v tom nacházím takové zvláštní kouzlo.
Dívala jsem se, co jste hrál za různé role, co ještě hrajete. Narazila jsem na představení Stát jsem já, kde jste hrál člověka, kterého ctižádost naprosto zničí. V kouzelné zemi jste hrál fízla, v Divadle Na zábradlí v Pozdním odpoledni doktora Freuda otce, který zneužívá svého syna, potom novináře, který zneužívá úplně všechny. V Mefistovi Klause Manna velmi talentovaného umělce, který se vetře do přízně mocipánů třetí říše, hnán nějakým chorobným slavomamem. Samí milí lidé. Čím to je?
Já jsem takový dobrák od kosti...
Ale já si právě myslím, že vy jste dobrák od kosti. A že to během rozhovoru skrýváte jemnou blazeovaností a ironií.
Myslím, že to tak je. Přijde mi to jako dobrá forma komunikace. Často, když se lidi dostanou přes ironii a humor, poznáte, že jsou v pohodě. Pak oni poznají, že jste v pohodě i vy. Je to takový přirozený alarm, štít. A na divadle se svině hrají dobře.
Když se odvolám na ty předešlé charaktery, o kterých jsem mluvila, a byl to fakt jenom výběr, to je Othello proti nim úplný beránek, co?
To je pravda. On je vlastně strašně v pohodě, kdyby ho Jago úplně nerozleptal na prvočástky.
4:40
Životní příběh podnikatele Kellnera jakožto vítěze privatizace. Národní divadlo uvádí novou hru
Číst článek
Na to, až přijdou Shakespearovské slavnosti, tedy nabídka, abyste si zahrál, jste se prý velmi těšil...
Spíš jsem zkoumal, jak se k tomu člověk vůbec dostane – k Shakespearovi na Hradě. Kamarád mi říkal: „Musíš zavolat režisérovi...“ Říkám: „Já budu někomu volat, ať mi dá práci? To je blbost přeci, ne?“ A za dva roky to přišlo samo.
Takže teď už víte, jaké to je. Jaké to je?
Je tam horko. Zatím nám ještě nepršelo. Třetí taková nepříjemná věc je, že se to zkouší po nocích. Každý z herců je z jiného divadla a nesejdou se nikdy jindy než o půl dvanácté večer, zkouší to třeba do půl čtvrté do rána. Takhle to jede poslední tři týdny, pak je premiéra a teprve to začne. Člověku se trošku rozhodí sandál, jak se říká.
Váš Othello není Afroameričan, liší se výraznou kérkou na krku... Potetovaný týpek v dlouhém hnědém kabátě. Proč tvůrčí tým vyloučil toho mouřenína?
Myslím, že to je tím, že dneska je black face rukojmí kulturních válek, myslím si, že je to přežité, a nechtěli jsme se dostat do hádek... U Othella je důležité, že je jiný. U nás se to zobrazilo tím, že Benátčané jsou takoví Dolce Gabbana a Othello je „muž benzínu“. Těžké kožené boty, kožený kabát a má tetování. Kdyby mohl, přijel by na Harleyi.
Když se řekne Robert Mikluš, spoustě lidí se asi vybaví postava strážmistra Topinky nebo Lukáše Maška ze seriálu Zlatá Labuť. V Doktoru Martinovi se dobrosrdečný trouba Topinka velice osvědčil, lidi ho začali mít rádi. Když přišel ten seriál, vy jste to nejdřív odmítl hrát, že jo?
Přišlo mi to – ok, je to epizodní postava, která je oblíbená, hraje se mi dobře, je to sranda, ale neviděl jsem důvod, proč z něho dělat hlavní postavu seriálu.
Bál jste se, že to ta postava neunese?
Jednak, jednak jsem se bál scénářů. Člověk se do něčeho namotá, pak z toho nemůže ven, neví, jaké to bude...
‚Herci díky němu hráli líp,‘ vzpomínají kolegové. Ve věku 85 let zemřel Stanislav Šárský
Číst článek
Zjednoduším: bál jste se, že to bude blbý.
No jasně. Pak mi kamarád Franta Skopal říkal: „Co blbneš, nech si poslat první scénáře. Kdo ti nabídne hlavní roli v seriálu? Někdo na to čeká celý život a nemusí se mu to povést.“ Tak jsem řekl Vráťovi Šlajerovi: „Chci vidět první scénáře, ať vím, do čeho jdu.“ Rozjelo se to a scénář jsem dostal den před natáčením a už jsem živil tři sta lidí.
Měla jsem takový zvláštní pocit, že se dívám na českého inspektora Clouseau.
Trošku to tak mohlo působit. Vždycky, když jsem přišel na plac, mapoval jsem si terén a přemýšlel jsem, co všechno můžu zkazit. Zároveň mi ta postava přišla sympatická v tom, že byl strašně pozitivní, do všeho se hrnul po hlavě. Postavička, která je do všeho nadšená. Jakýkoli případ, hned po tom jede. I když se něco stane, okamžitě zachraňuje.
Ze všeho udělá případ?
Není to jenom o případu, myslím si, že je to o přístupu k životu – žít život jako krásu gesta, jít do toho pozitivně.
V jakých rolích se nově Robert Mikluš objeví? Jak vzpomíná na své přijímačky na DAMU? A je dnešní generace uchazečů jiná než předchozí? Poslechněte si celý rozhovor.
