Jak funguje spojení Shakespeara s Bolkem Polívkou? Podle herce až překvapivě dobře. „Nejen, že hraju Fallstafa, ale hrál jsem i krále Leara či dokonce Shylocka v Kupci benátském. To jsou tři krásné role a jsem rád, že mě to potkalo, je to poučné,“ říká.

‚Dva břehy‘

Veselé paničky windsorské hraje již patnáct let, původně je nacvičil se zesnulým režisérem Jiřím Menzelem, který navrhl i unikátní podobu scény složenou z prostěradel či prádla. Na spolupráci s ním Polívka rád vzpomíná.

„Režisér a herec jsou jako dva břehy. Čím jsou si blíž, tím je proud bystřejší,“ popisuje spolupráci s Menzelem citací jiného režiséra Zdeňka Kaloče.

‚Počmárání trochu vybledlo‘

Jak se cítí herec, který se v písni, jež vždy uzavírala jeho televizní pořad Manéž Bolka Polívky, označoval za „šaška počmáraného“, při životním jubileu? „Počmárání trochu vybledlo. Když je člověk mladý, má sklon k přehánění a kozelcům, s věkem lépe chápe psychologii postav,“ přiznává.

Jako příklad uvádí hru Podivné odpoledne doktora Zvonka Burkeho dramaturga Ladislava Smočka z roku 1965, kde hraje titulní postavu. Roli si poprvé vyzkoušel už ve dvaadvaceti letech, kdy byl čerstvým absolventem konzervatoře. Zatímco v mládí hrál čileji a na jevišti si pohrával s rekvizitami, nyní podle vlastních slov lépe chápe uvažování stárnoucí postavy.

Činoherní klub hru uvádí od roku 1990. Sám Polívka ji podle svých slov hraje nejčastěji, nyní ho ale čeká i jedna premiéra – hra Sága aneb Vizovský zázrak, kterou sám napsal, má autobiografické prvky.

„Je to jakási groteskně-nostalgická vzpomínka. Jsou tam skutečná fakta z Vizovic a z mých ochotnických začátků,“ říká o ní. A proč zrovna slovo zázrak? Podle Polívky se jedná o odkaz na stejnojmenné dílo slovenského režiséra Dodo Gombára.

Sedm aktivních dekád

„Matky, jak známo, považují děti za jakousi podobu zázraku,“ odůvodňuje dále vznik názvu hry vzpomínající na své mládí Polívka. Sklony k herectví se u něj projevily už právě v útlém věku, klaunský nos si prý poprvé nasadil zhruba ve čtyřech letech.

Lásku k řemeslu ale neztratil ani po sedmi dekádách, ačkoliv již hraje méně než dřív. „Odehraji třeba dvě či tři představení, ale pak mám tři dny volno, takže mám zároveň dost času na sebe i dost času něco napsat.“

Nové představení má nachystané i pro příští divadelní sezonu, detaily ale zatím odhalovat nechce. Zmínil pouze to, že se věnuje Jiřímu Pechovi zvanému Peca, legendárnímu divadelnímu herci, se kterým Polívka často spolupracoval.

Obsazení hry ještě vymyšlené nemá. Zvažuje však variantu, ve které by hrál sám sebe, ale zároveň i ducha svého hereckého kolegy, který zemřel roku 2019.

Tomáš Maleček Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít