Jiří Lábus: Hrát se člověk naučí jedině v divadle. Ale mladí lidé si to rozmyslí, platy tam jsou strašně malé
Když dostal roli čaroděje Rumburaka v Arabele, nevěděl, že to bude legendární seriál, díky kterému ho budou poznávat lidé. „Bylo mi asi 28 let. Četl jsem scénář a přišlo mi to opravdu hezké, pohádka, co má v sobě humor, napětí. Bylo to pro mě prima, potkal jsem se s velkými herci a dodneška jsem za to šťastný, že jsem poznal Vladimíra Menšíka, Stellu Zázvorkovou, Jiřího Sováka, Vlastimila Brodského a Janu Brejchovou,“ říká Jiří Lábus.
„To je víc než škola, že jsem mohl vidět takové herce při práci. A to jsem ještě netušil, že seriál bude mít takový ohlas v celém světě,“ hodnotí dnes Lábus v pořadu Noční mikrofórum na Dvojce. „Dokonce když jsem byl na dovolené na Korfu, tak mě tam poznali dva číšníci a přišli se zeptat, jestli jsem ten herec z pohádek.“
Od jeho absolventského představení uplynulo už půl století, od té doby se změnil nejen režim, ale i herectví samotné.
„Dnes vychází ze škol hrozně moc nových herců, ročně jich je tak stovka. U herectví samozřejmě nezůstanou všichni. Ale moje stará teorie je, že hrát se člověk naučí jedině v divadle,“ přiznává Jiří Lábus.
„Mladí herci si ale dnes rozmyslí, jestli jít do oblastního divadla, protože platy tam jsou strašně malé,“ říká s tím, že dojíždět z malých měst do větších za dalšími pracovními příležitostmi je pak pro začínající herce složité.
„Takže se musí rozhodnout, jestli do toho divadla půjde, protože ho má tak rád. A pak tam stráví třeba tři roky, zahraje si krásné role, protože tam ta příležitost je, a získá tam, jak se říká, herecké koturny,“ přemýšlí Lábus a uvádí příklad:
„Strašně se mi líbil film Chyby Jana Prušinovského. Ty hlavní herce jsem vlastně neznal, oba jsou z oblastních divadel. Ale jsou vynikající. Je za nimi velká divadelní práce, a proto jsou v tom filmu tak skvělí.“
Celý rozhovor si poslechněte v audiozáznamu.
