Životní příběh podnikatele Kellnera jakožto vítěze privatizace. Národní divadlo uvádí novou hru
Nová scéna Národního divadla od čtvrtka hraje představení o událostech kolem kuponové privatizace a o podnikateli Petru Kellnerovi. Inscenaci s názvem Privatizace, která je částečně dokudramatem a částečně fikcí, připravili Boris Jedinák a Petr Erbes.
Mezi diváky procházejí čtyři herci v oblecích a nenásilně se jich ptají, zda si pamatují na kuponovou privatizaci, jestli by chtěli být bohatí nebo ještě bohatší.
Na Nové scéně Národního divadla má ve čtvrtek premiéru hra o životním příběhu podnikatele Petra Kellnera. Její autoři Boris Jedinák a Petr Erbes ji nazvali Privatizace
Hraje se na jevišti Nové scény. Lidé sedí v kruhu na vyvýšených schodech a pozorují, co se děje uprostřed. Mladí muži například stojí u ohně, ohřívají si ruce a vzpomínají, jak to tehdy bylo.
Diváci sledují, jak se pomalu během sta minut rozplétají souvislosti kolem kuponové privatizace devadesátých let minulého století a vyplouvají události spojené se jménem Petra Kellnera. Toho hraje David Prachař.
„Ta inscenace si klade otázku, do jaké míry se společnost nebo byznys chová eticky. Umělci jsou totiž spojeni s etikou, podnikatelé s penězi – čím víc peněz, tím úspěšnější, což je u umělců zase trošku jinak. Snažili jsme se propojit divadlo s těmi 90. léty. Co se vlastně dělo a jaký to má dopad na současnost,“ popsal Prachař.
Postava Petra Kellnera se v inscenaci zjevuje jen občas. David Prachař je chvíli oblečený v lyžařském úboru, pak zase v tmavých džínách a černém triku. Důležité je, že v ruce drží oštěp a stává se lovcem, který je odhodlaný skolit nejslabší kus ve stádě nebo zabrat další teritorium.
4:52
V Národním divadle se začíná hrát představení 100 songů. Autora inspiroval teroristický útok
Číst článek
„V té inscenaci je jedna hezká věc, kdy jeden člověk říká, že je v krajině zvíře, které je třeba ulovit a podělit se. No a tak to zvíře uloví,“ dodal Prachař.
‚Kontroverze k divadlu patří‘
Stejně jako David Prachař, tak také tvůrci inscenace Petr Erbes a Boris Jedinák počítají s tím, že reakce na privatizaci budou rozporuplné. Podle nich ovšem kontroverze k divadlu patří. „Vlastně je to jeden z důvodů, proč jsme si osobu Petra Kellnera vybrali, protože u něj a u jeho byznysu se ty rozpory potkávají,“ říká Jedinák.
Projekt privatizace autorské dvojice Borise Jedináka a Petra Erbese vychází hlavně z rozhovorů, vzpomínek a svědectví lidí, kteří byli nějakým způsobem ovlivněni aktivitami PPF a vyskytovali se v okolí Petra Kellnera.
„Nicméně nakonec tam většina těch rozhovorů nezaznívá. V té inscenaci byly důležitým odrazovým můstkem pro vznik situací, které jsme zasadili do arény. Diváci se ocitnou přímo v názorové aréně, kde zaznívají názory, ať už pozitivní, směřující k osobnosti Petra Kellnera, nebo i negativní a kritické,“ popisuje Erbes.
Boris Jediňák a Petr Erbes chtěli původně vytvořit inscenaci o kuponové privatizaci, ale pak se zaměřili na jméno Petra Kellnera. „Ve chvíli, kdy jsme se rozhodli věnovat kuponové privatizaci a vůbec širšímu období transformace české společnosti, tak nás začal postupně víc a víc zajímat osud Petra Kellnera jakožto vítěze kuponové privatizace,“ uvedl Jedinák.
2:19
Národní divadlo uvádí novou Rusalku. Na režijní židle usedlo duo SKUTR
Číst článek
„Začali jsme si klást otázky, jaké by to bylo být na jeho místě nebo co jsme mohli udělat jinak, abychom mohli být na jeho místě, je vůbec možné si takové otázky klást, jakým způsobem ta kuponová privatizace proběhla a jak vypadá ta společnost dnes,“ dodal autor.
Průběh inscenace
Na scéně je minimum dekorací a dialog mezi sebou vedou hlavně už zmiňovaní herci v oblecích Igor Orozovič, Robert Mikluš, Šimon Krupa, Mark Kristián Hochman – ten předvede i několik skvělých akrobatických čísel.
Naopak Pavla Beretová jako manželka Petra Kellnera celou dobu v inscenaci mlčí a jen v blyštivých zlatých šatech vše bedlivě sleduje.
Jen občas má divák šanci se nadechnout a úlevně se pousmát. To při kreaci Roberta Mikluše, když paroduje známou scénku o berle Mrazilce z filmu Mrazík nebo si namlouvá Kellnerovu dceru. Tu představuje Marie Poulová, v inscenaci mluví minimálně a v závěru přebírá jako dcera lovecký oštěp od svého otce.
