‚V klaunovi je minimum herectví, ale maximum hravosti.‘ Měcháček chce svou prací dělat svět lepším
Herectví se věnuje přes dvacet let. Založil hnutí mysli pro divadelní výzkum Matapa, jehož cílem bylo zkoumat reakce herců i diváků na nejrůznější situace. Do širšího povědomí se herec Tomáš Měcháček dostal díky žánru stand-up comedy, účinkování v reklamě populární banky, ale i konfrontací s Lubošem Xaverem Veselým ve vysílání Českého rozhlasu.
„Mojí prvotní motivací, proč se stát hercem, bylo, že herci mají prázdniny, což je lež. To platívávalo. A nechtěl jsem být učitelem. Teď jsem obojí,“ odpovídá Tomáš Měcháček s úsměvem na otázku, co jej lákalo na herectví.
Sám sebe přitom vidí více jako klauna než jako herce. A o této specifické divadelní roli říká: „V klaunovi je herectví minimum, ale je tam maximum hravosti.“
Člověk přitom nemusí být rovnou exhibicionista, aby si vybral tuto profesi. „V mém konkrétním případě je to touha dělat svět lepším skrze rozveselování a bavení – ne vždy nutně smíchem – lidí,“ svěřuje se Měcháček.
Stand-up comedy
Specifickým žánrem, ve kterém se cítí dobře, je stand-up comedy, původně anglosaský formát založený na tom, že komik stojí před publikem, vypráví příběhy a vede monology. Do českého prostředí stand-upy uvedla společnost HBO teprve v roce 2006. Ačkoliv jisté rysy by se daly vysledovat i v klasickém vypravěčství Vladimíra Menšíka, Miroslava Horníčka nebo forbínách Osvobozeného divadla.
„Stand-up je kratší. Nemůžete se tak rozkecat. Tedy, můžete. Stává se mi to, ale musí to mít tah na branku. Musí to být vypointované,“ vyjmenovává hlavní rozdíly Měcháček a dodává:
„Ale Menšík byl stand-upista, co si budeme povídat. To byly prostě historky, jen jiného druhu. Ve stand-upu je cílem divácký smích. Což ne vždy u mistrů staré zábavy bylo.“
Zkoumání trapnosti
Tomáš Měcháček stál mimo jiné u zrodu hnutí mysli pro divadelní výzkum Matapa. „Je to soubor jedinců, kteří se věnují oborům kolem divadla. Netroufli jsme si to, co jsme dělali, nazvat divadelním představením, tak jsme se věnovali divadelnímu výzkumu – věnovali jsme se pouličními divadlu, skrytému, neviditelnému divadlu a výzkumu trapna,“ vzpomíná herec.
Podobný výzkum je podle všeho velmi specifická disciplína. „Zkoumáte intenzitu husí kůže, množství potu jak u účinkujících, tak u diváků. Pak jsme měřili videokamerou ošívání se publika. Když na scéně probíhá něco opravdu trapného, tak se publikum začne ošívat. Nevěřili byste tomu, jak se všichni začnou hýbat, kašlat, koukat se jinam,“ říká.
To ale neznamená, že by Tomáš Měcháček neměl ve svém portfoliu i vážné role. Naopak, v rámci mezinárodního divadelního souboru New International Encounter (NIE) se nebojí otvírat ani témata druhé světové války, holokaustu nebo ztráty vlastní identity.
„Máme autorské divadlo, které vychází ze skutečných událostí evropského dvacátého století. Příběh muže, který se ztratil. Maďara, který zůstal v ruském blázinci po druhé světové válce třiapadesát let, protože byl Maďar. Příběh Rusky, která žila skrze carské Rusko, Sovětský svaz i jelcinovské Rusko. A příběh židovského dítěte, které žilo za druhé světové války – takový ten wintonovský příběh, ale odehrávající se v Berlíně,“ popisuje představení divadelního souboru, který se v těchto dnech chystá oslavit dvacet let své existence.
Poslechněte si celý rozhovor Vladimíra Kroce s Tomášem Měcháčkem, který na sebe prozradil i to, jak moc mu chyběli během pandemie diváci, o čem bude nový film Známý neznámý nebo jakou show letos ještě herec a komik chystá.
