Šokující, podmanivý, existenciální. Takové přívlastky dostává od publika španělský film Sirat odehrávající se v marocké poušti. Světovou premiéru měl na festivalu v Cannes, kde získal Cenu poroty. Česká kina ho teď začala uvádět už s přívlastkem nezávislého hitu letošní sezony, vibrujícího elektronickou hudbou.

Premiéry Pavla Sladkého Poušť 14:36 26. září 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

V marocké poušti se koná masivní rave party. Videomapping dokresluje skaliska nad písčito-kamenitým kaňonem. Elektronická hudba vibruje na hranici možností membrán reproduktorů. Davem se přitom proplétá poněkud nezapadající dvojice: postarší Luis (Sergi Lopez) s malým synem.

Každému ukazuje fotku svojí dcery. Hledá ji, protože se mu už dlouho neozvala. Na místo dorazí marocká policie, která se kvůli blíže nespecifikovaným politickým událostem rozhodla celou akci předčasně rozpustit a účastníky eskortovat ze země.

Chcete-li poznat Kafku, řekněte: Franz! Film Agnieszky Holland dělá hodně povyku a míjí cíl

Číst článek

Luis se rozhodne přidat k několika vzdorným účastníkům party a vydat se autem na vlastní pěst do pouště. Naprosto netuší, co ho čeká. To ale neví nikdo…

Takový je začátek filmu, který patří k největším nezávislým hitům letošní sezony. Předznamenává ho vysvětlení, že As-Sirāt v islámu znamená most mezi nebem a peklem, který je tenčí než vlas a ostřejší než čepel meče. 

Jméno španělského režiséra Olivera Laxe poprvé výrazně zarezonovalo v roce 2016, kdy se svým druhým celovečerním snímkem Mimózy vyhrál Týden kritiky na festivalu v Cannes. Také šlo o pouštní záležitost, spirituální podívanou na pomezí westernu, meditativní poutě a svérázného dramatu.

O tři roky později mě Laxe zaujal na festivalu v Cannes zcela odlišně laděným snímkem Až přijde oheň, který se odehrává v jeho rodné Galicii. Ten pro změnu získal cenu poroty v soutěžní sekci Un Certain Regard.

Do horského regionu se v Až přijde oheň vrací odsouzený žhář, který si odpykal trest ve vězení. To hlavní na Laxeho snímku je ale těžko definovatelná obrazová působivost, která kombinuje pomalé plynutí cyklických prvků venkovského života, důraz na mocné přírodní celky, snímané bez turistické spektakulárnosti, a podpovrchovou tenzi viny, trestu, výčitek.

Sirat je oproti tomu jednoznačně nejvýbušnější Laxeho film. Tepající audiovizuální podívaná obsahuje několik šokujících momentů. Vznikla z pokračující spolupráce režiséra s kameramanem Maurem Hercem.

28:43

Karavan má speciální místo v mém životě. Mám k němu nezrušitelné pouto, říká Geislerová

Číst článek

Vstřebala to, co bylo řečeno o předcházejících dvou filmech – apokalyptickou situaci tepající hudbou Kangdinga Raye, která se od úvodní party dokonale prolne do následující dobrodružství na cestě, které míří za vysněnou, ale poněkud nejistou lokací další party kdesi na jihu v poušti.

Laxe znovu kombinuje profesionální herce s neprofesionálními. Jediným obecně známým hercem je 59letý Sergi Lopez, který už se u publika zapsal mainstreamovými i artovými snímky, jako byl například Pornografický vztah, Pacifiction, Faunův labyrint nebo Šťastný Lazzaro.

Srdcem Siratu jsou ale drifteři v obytňácích a vyznavači trance hudby, které autenticky představují Stefania Gadda, Jade Oukid, Joshua Liam Herderson, Tonin Janvier a Richard „Bigui“ Bellamy. Ti na plátno přinášejí nenapodobitelnou kvalitu svého fyzického projevu. O jejich minulosti nic nevíme a stanou se Luisovými průvodci pouští.

Film dokonce absorbuje i jejich tělesné vady jako možné znaky událostí z jejich kontrakulturního nebo antisystémového života prožitého kdesi ve světě filmu ještě před prvním záběrem Siratu.

Laxe se na ně nedívá s odsudkem, ani z nich nedělá spasitele nebo věrozvěsty nového instagramového kultu, za kterým by měly směřovat davy jako na zprofanovaný pouštní festival Burning Man.

Sirat inspiruje publikum k tomu klást si otázky po rozměrech posledních chvil na Zemi, ve kterých nesourodý tým kličkuje mezi minovými poli a snaží se uniknout oficiálním, policejním a vojenským silám.

Ty možná mají za cíl odvézt ravery ve vyhrocené mezinárodní situaci do bezpečí, ale možná také ne. Může jít o konec světa stejně jako o manévry ozbrojených sil, kterým nemá nikdo přihlížet. Důvěry mezi komunitou na okraji a establishmentem a mezinárodní politikou byla dávno ztracena.

Jestli jsou ti, co se vydali na cestu, obtíženi nějakými hříchy, a při přechodu tenkého mostu mezi nebem a peklem je tedy nutně čeká pád, nevíme. Nemáme ale svůj osud ve svých rukou.

Jak můžou vypadat životy poté, co naději skýtaly jen poslední skupinky, a ty jsou nyní rozprášené? Spolehneme se na to, že náš osud už je předurčen a my ho jen naplňujeme?

Sirat se tedy jeví jako eschatologický thriller s velmi nejistou přítomností Boha. Zabývá se posledními věcmi člověka a tím, co se s ním děje „po konci“, ať už je jím samotný život jedince, sen nebo konec celé civilizace, přičemž probuzením ani zmrtvýchvstáním lidstva si nemůžeme být tak úplně jisti. Pokud snad sledujeme potopu, je zcela vyprahlá, prašná, pouštní.

Sirat je tedy pouštní thriller s existenciálními a spirituálními významy a zároveň s techno-experimentální hudbou. Strhující podívaná patří k tomu nejlepšímu, co lze na plátnech kin letos vidět.

Drama Sirat mělo tuzemskou premiéru na filmovém festivalu v Karlových Varech. V kinech ho hrají od 25. září 2025.

Pavel Sladký Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít