Starý dub je dost možná poslední film 87letého britského režiséra Kena Loache. Odehrává se v chudém městečku na severovýchodě Anglie s hornickou historií, ze které dnes zbyl jen stín. Na místo dorazí skupina syrských uprchlíků. A to okamžitě vyvolá napětí.

Premiéry Pavla Sladkého Hospoda Starý dub 16:09 13. května 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Ceny nemovitostí padají a přitahují spekulanty. Zbyla jediná otevřená hospoda. Místní mají hluboko do kapsy a z někdejší odborářské solidarity hornického městečka zbyl jen stín. „Sotva se sami protlučeme,“ říkají, když pozorují materiální pomoc skupině Syřanů, kteří do Británie utekli před válkou.

Hospodský a někdejší odborový předák Tommy Joe Ballantyne (v podání Davea Turnera) si ale komunitu, ve které si lidi vzájemně pomáhali, dobře pamatuje. Je připravený podat pomocnou ruku i lidem z Blízkého východu a čelí nevraživosti některých svých známých.

Už jste si vyfotili svět v plamenech? ptá se americký akční thriller Občanská válka

Číst článek

V čele skupiny, která se pokouší o integraci a zlepšení života Syřanů i místních, stane on a mladá fotografka Yara (Ebla Mari).

Jmenuji se Ken Loach

Režisér Ken Loach se sám narodil nedaleko Coventry v obci s hornickou a odborářskou historií. Ve své novince portrétuje lidi žijící na hranici chudoby, tak jako to dělal nejen v předcházejících filmech Pardon nezastihli jsme vás nebo Já, Daniel Blake, ale po celou svou kariéru od konce 60. let 20. století. Za tu dobu se stal takřka synonymem britského levicového filmaře a intelektuála. 

V průběhu své kariéry se zaobíral tvrdým dospíváním v dělnickém prostředí (Kes, Jmenuji se Joe), přistěhovaleckou prací v Americe (Chléb a růže), irskou válkou za nezávislost (Zvedá se vítr), západní vinou po invazi do Iráku (Route Irish), španělskou občanskou válkou (Země a svoboda), ale hlavně nezaměstnanými a neprivilegovanými lidmi v Británii (v naprosté většině filmů). Mezi ně se přidávají také přistěhovalci z Blízkého východu nebo zemí Asie (jako ve filmu Ae Fond Kiss…).

Neúnavný Loach, držitel cen z nejvýznamnější festivalů včetně Berlinale a Cannes, dlouhodobě spolupracuje se scenáristou Paulem Lavertym a společně mnohokrát vystihli bolestivá místa nejen Británie, ale západní společnosti vůbec.

V jejich filmech se objevují nefunkční úřady, prekarizované profese, potravinové banky a přetížení lidé bojující o důstojnost nebo přežití. Také jejich Starý dub je důkazem naprosté tvůrčí integrity. Bez nejmenšího zaváhání rozpoznáme, že je Loachův.

Kombinuje naději vloženou do strádajících postav a víru, že „společně jsme silnější“. Loach o svém spoléhání se na komunity mluví mimo jiné také v knize Dialog o umění a politice, která vyšla nedávno v češtině a je přepisem diskuse Loache se spisovatelem Édouardem Louisem.

Spolu jsme silnější

Přesto Starý dub není tak dobrý jako mnohé filmy, které mu předcházely. Z několika důvodů. Tím prvním je fakt, že je v něm vše zjevné a vyřčené. Doslovné.

Loach nenechává nic náhodě ani imaginaci – chudá, nuzně oblečená postava pojmenovává svoji bídu, ideály o solidaritě zaznívají explicitně zároveň s akcí. „Tohle není žádná charita. To je solidarita!“ rozhořčuje se například TJ Ballantyne v jedné scéně.

Loach vždy spoléhal na neherce anebo herce a herečky, kteří mají podobnou žitou zkušenost, věrohodnou „street quality“, patřičný přízvuk a dodají věrohodnost i velmi mnohomluvnému a proklamativnímu scénáři. Rovnováha je to ale křehká. Ve Starém dubu někdy nabírá vrchu ideové explicitnost.

Některé scenáristické nápady Starého dubu se jeví poněkud nadbytečné, tlačí na pilu. Hlavně je to dění spojené se psem TJe Ballantyna. Ale především jsou některé události zřetelně vedené celkovým ideovým směřováním a snahou o pozitivní vyznění filmu spíš než logikou děje. Týká se to i úplného závěru.

Nejlepšími Loachovými filmy tak zůstává Zvedá se vítr, Sladkých šestnáct, Já, Daniel Blake, případně raný Kes. Starý dub názvem vyznívá tak trochu jako nomen omen pro samotného tvůrce, ale natočit ho nebyl špatný nápad.

Na okraje společnosti se dnes stupňuje tlak. Žít nějakými ideály, když jsou ohroženy základní životní jistoty, je těžké. Vidíme to na mnoha místech současného světa. Nelze se divit, že loajalita periferií vůči centrům a společnostem jako takovým upadá a může to ohrožovat nejzákladnější principy demokracie.

Loach se rozhodl nést prapor svých principů hrdě vztyčený jako vždy, a navíc v příběhu solidarity mezi lidmi na okraji nabídnout nadějnou notu.

Snímek Starý dub měl premiéru 9. května 2024. V pražském Edison Filmhubu ji doprovází přehlídka Loachovch filmů. 

Pavel Sladký Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít