Menzel se Simonischekem ve filmu Tlumočník vyrážejí na společnou pojízdnou terapii
Rakouský herec známý z tragikomedie Toni Erdmann tentokrát místo své dcery trápí Jiřího Menzela. Společně v novém snímku Tlumočník, který si odbyl světovou premiéru na Berlinale, vyrážejí na cestu, při níž místo vyrovnání se s minulostí nacházejí snový svět, kde jim mladé dívky padají k nohám a přátelství kvetou na bázi sdílené odlišnosti.
Roadtripy jsou v březnu očividně v kurzu. Už druhý týden za sebou totiž přichází do českých kin film, který své protagonisty usazuje do auta a vyhání na výlet v rámci radikální psychické rehabilitace. A zatímco v zákroku se Vejdělkova Tátova volha z minulého týdne shoduje se Šulíkovým Tlumočníkem, jejich atmosféry nemohou být odlišnější.
Kde výstavní Volhu protínalo letní slunce, naráží vůz Simonischekovy postavy pouze na šeď, tlumené barvy a déšť. Lehká deprese se přenáší i do dialogu, který se na rozdíl od Vejdělkova všem se zavděčujícího milého humoru stáčí ke komedii, jež vychází z pocitu trapnosti a vzájemného nepochopení nebo slouží jako východisko z nepříjemné situace.
Vejdělkova Tátova volha potěší milovníky aut i ty, co marně čekali na dobrou českou komedii
Číst článek
Už jen to, jaká událost svede slovenského tlumočníka Aliho Ungára (Jiří Menzel) s Rakušanem Georgem Graubnerem (Peter Simonischek) dohromady, je nadmíru bizarní, ale dosud uvěřitelná. Ali totiž s připravenou zbraní v kapse svého ošuntělého baloňáku přijede do Vídně zabít Georgova otce. Ten působil jako nacistický úředník na Slovensku a zapříčinil smrt Aliho rodičů. Georg mu ovšem ve dveřích svého bytu nenuceně odvětí, že jeho otec zavraždil za války stovky lidí. A sám už také zemřel.
Než se Ali spakuje, použije Georgovu toaletu a následně mu klíčem vyryje na schránku hákový kříž. Je to asi právě sdílená láska k vandalismu, která zapříčiní, že si Georg mrzoutského starce vyhledá na Slovensku, aby ho jako tlumočník doprovázel na cestu po rodinné minulosti, vlastní nenávisti a pochopení.
Režisér Martin Šulík se nechal slyšet, že příběh o nepravděpodobném přátelství dvou starších mužů natočil, aby zejména mladým lidem připomněl krutosti druhé světové války. Přiměla ho k tomu údajně zvýšená aktivita neonacistických skupin ve střední Evropě v posledních letech. V tomto je jeho záměr jasný a v určitém ohledu i vychází. Už ale nedomyslel tu část, kde se snaží nalákat mladistvé na film o touhách a strastech dvou, s prominutím, dědků.
I přes své hlubší okamžiky totiž Tlumočník až příliš spoléhá na vypravěčskou polohu, již nelze nazvat jinak než stařecká fantazie. V té se bělovlasému Rakušanovi vrhají do náruče dvaceti- až třicetileté slečny, zřejmě proto, že je vedou jejich vlastní problémy s otcem.
I když Aliho ani Georgově charakteru příliš neporozumíme, je zajímavé sledovat, jak se o sebe jejich zcela kontrastní povahy otírají. Je jasné, že více než cokoli jiného přiláká na film právě dvojice Menzel a Simonischek, jejichž výkony snímek drží i ve chvílích, kdy už se na té společné cestě autem můžou začít u diváků objevovat projevy ponorkové nemoci.
TLUMOČNÍK
dramedie
SK/ČR/Rakousko, 2018, 113 min
Režie: Martin Šulík
Hrají: Jiří Menzel, Peter Simonischek, Zuzana Mauréry, Réka Derzsiová, Anna Rakovská a další
Hodnocení: 60 %
Možná to dělá ta němčina, v níž si Menzel není tak jistý, ale Simonischekova postava vychází z titulní dvojice přirozeněji, zábavněji. Navíc zatímco jeho dámský svůdník a provokatér vnáší do příběhu stejnými doušky humor i drama, Menzelův suchar si musí vystačit s tím, že jeho přízvuk zní vtipně v němčině i ve slovenštině.
Kdo ví, kam by se Tlumočník posunul, kdyby z Menzelovy role neodstoupil původně obsazený Juraj Herz. Šulíkova slovensko-česko-rakouská tragikomedie by ovšem neztratila na svém vizuálním kouzle ani nepředešla závěrečným zvratům, které náhle změní celý dojem z filmu. Nakonec nejspíš i ta myšlenka, že tlumočník je jakýmsi symbolem hledání kompromisu, by zůstala v pomyslné rovině.
Snímek Tlumočník má premiéru 15. března. Uvede ho také filmový festival Febiofest.