Hudebník Hlaváč: Hraní pod širým nebem je výzva. Akustický diskomfort vyvažuje nádhera scenérií
Letní měsíce každoročně přejí kulturním akcím pod širým nebem. Hraje se na hradech a zámcích, na lodích i na vodních pontonech. Jaká byla dramaturgie a kvalita letních programů? Oceňuje publikum kreativitu pořádajících, nebo spíše sází na jistotu? Hudební pedagog Jiří Hlaváč se ještě zamyslí nad tím, jak těžké je pro mistry a mistryně oborů udržet se na vrcholu, a prozradí i to, jak je na tom současný fotbal.
I když léto nepatří k hlavní kulturní sezoně, nabídka letních koncertů pod širým nebem je velmi pestrá. A je jen na publiku, co si vybere.
„U tradičních festivalů a soutěžních koncertních přehlídek se vedle zavedeného repertoáru objevují i novinky. Oproti tomu jsou festivaly, kde pořádající sázejí na genia loci, ale své publikum ještě nemají. Proto musejí zařadit na repertoár osvědčené tituly, jako je třeba Dvořákova Novosvětská symfonie, jeho violoncellový koncert nebo výběr ze Smetanovy Mé vlasti. Toto funguje jako ochutnávka a teprve další ročníky ukážou, jak je vstupní potenciál trvanlivý a zda se lidé, kteří mnohdy přišli jen ze zvědavosti, budou vracet,“ vysvětluje v pořadu Jak to vidí... klarinetista Jiří Hlaváč.
Řada nových počinů
S hudbou je to jako s jízdou na kole. Jdete si to užít, ale stejně se sedřete, směje se houslista
Číst článek
Vedle toho ale existují i festivaly, které stojí na fandovství organizujících. „Oni musejí zvládnout všechno – pronájmy, vyřízení grantových žádostí, sehnat patřičný finanční obnos, aby vůbec festival mohli pořádat. Míra nezkušenosti se pak logicky projeví i v ne zcela šťastném výběru jak interpretujících, tak i dramaturgického záměru.“
I takové kulturní počiny ale hodnotí Hlaváč pozitivně. „Lidé se velmi rychle učí. Díky streamům lze nahlédnout do kuchyně kteréhokoli festivalu. Takže já i po 60 letech, která jsem strávil na pódiích doma i v zahraničí, mám pozitivní a optimistický odhad, že je založeno na řadu nových počinů. Jen je třeba, aby byli lidé trpěliví a vydrželi,“ naráží Jiří Hlaváč mimo jiné i na myšlenku Franze Kafky.
„On řekl, že jsou dva základní hříchy, od nichž se odvíjejí ty ostatní – netrpělivost a chtivost. A to platí i v rovině organizováni čehokoli. Nebuďme tedy netrpěliví a chtiví, a výsledek ve smyslu kvality a hodnoty se určitě dostaví.“
Výzva i dobrý pocit
Zatímco publikum letní kulturní zpestření oceňuje, pro hudebnice a hudebníky je hraní pod širým nebem vždycky výzva. Venkovní prostředí totiž nezaručuje konstantní vlhkost vzduchu a mnohdy ani teplotu.
„To je ale třeba i problém hraní v kostele, kde je velká vlhkost vzduchu, což může mít negativní vliv na zvuk nástrojů. Oproti tomu scenérie je velmi často krásná a inspirativní. Vizuální vjem tak velmi často překoná i to, že se člověk necítí akusticky úplně komfortně a pořád hledá, odkud by nástroj zněl nejbarevněji. Nikdy jsem ale nepatřil k těm, kteří by na poslední chvíli pořádajícím oznámili, že venku nehrají. Naopak jsem z toho měl vždycky dobrý pocit...,“ dodává Jiří Hlaváč.