Vážná hudba začíná tam, kde slovo končí, říká kytarový virtuos Lubomír Brabec
Slavný cellista Pablo Casals kdysi prohlásil, že i v 92 letech stále cvičí, protože věří, že se stále zlepšuje. A podobně to má byť teprve 65letý koncertní kytarista Lubomír Brabec. „Cvičit se musí pořád. A čím je člověk starší, tím musí cvičit pravidelněji,“ zdůrazňuje v rozhovoru s Lucií Výbornou.
Hra na hudební nástroj, to je něco jako sport. Potřebujete svaly, potřebujete výdrž a potřebujete pravidelné tréninky. „Proto s sebou všude tahám kytaru. Každý den si musím zacvičit a protáhnout prsty,“ popisuje známý český kytarista.
Jak sám říká, v uplynulých desetiletích měl obrovské štěstí. Potkával se se skvělými muzikanty a téměř se všemi si zahrál. „A muzika mě překvapuje pořád, hodně je toho i v archivech,“ upozorňuje.
Mimochodem, napadlo vás někdy, proč vlastně milovníci vážné hudby tak rádi chodí na stále stejné koncerty? Důvod je jednoduchý: nic se nedá zahrát jen jedním způsobem. A každý koncert je tak úplně jiný. „Někdo dostane nápad, druhý zareaguje,“ popisuje kytarista.
Brabec sám si na svůj velký „pětašedesátkový“ koncert, který se koná v Rudolfinu 5. června, pozval osobnosti, s nimiž si podobnou improvizaci může dovolit. „Vybral jsem si lidi, které považuju za své kamarády. A lidi, od kterých jsem se toho hodně naučil,“ říká.
Vážná hudba a křesťanství
Vážnou hudbu považuje za jedinečnou, a to i z historických důvodů. „Jde o důsledek křesťanství, my jediní se honosíme tím, že máme vážnou muziku. Když se kdysi Antonína Dvořáka ptali, zda věří v Boha, odpověděl: Jak jinak bych něco podobného mohl napsat?“
