Tóny violy jsou blízké lidskému hlasu. Navozují klid a odstraňují stres, říká violistka České filharmonie
Odmala chtěla hrát na housle, a tak se stala houslistkou. Pak ale přišlo vyhoření a touha s hudbou skončit. „Jenže v tu chvíli přišel můj muž a dal mi do ruky violu,“ vypráví vedoucí violové sekce České filharmonie Eva Krestová. V čem jí viola změnila život? Jak rozdílná je hra na housle a na violu? A proč se jí nejlépe hrálo v Norsku? Odpovídá v pořadu Host Radiožurnálu.
Jak bylo na EXPO v Japonsku? Nedávno jste se vrátila.
Moc krásně, užili jsme si to. Nádherná atmosféra, krásné město. Měli jsme dokonce den volna, tak jsme se podívali i do Kjóta. Během programu nás navštívil i pan prezident s japonskou princeznou, takže to bylo opravdu velkolepé.
Barevné spektrum violy mě úplně pohltilo. Při běhu si ale ráda poslechnu jazz, přiznává první violistka České filharmonie Eva Krestová
Úděl muzikantů je, že ne vždycky mají možnost si místo užít, i když často cestují po celém světě. Děláte si poznámky, kam byste se jednou chtěla vrátit?
Mám jedno takové místo a tím je Norsko. Když jsem ještě hrála ve smyčcovém kvartetu Pavel Haas kvartet, byli jsme na festivalu na Lofotech a hráli jsme v obyčejných rybářských vesnicích, v kostelíkách, bydleli jsme v rybářských chatrčích na vodě. Byl to obrovský zážitek. Nikde jinde jsem necítila tak silné spojení čisté přírody a muziky.
Vystudovala jste hru na housle na konzervatoři v Brně a Praze. Potom jste absolvovala Akademii múzických umění v Praze u profesora Jindřicha Pazdery. V čem je pro vás přitažlivější viola?
Za mě je to nejkrásnější smyčcový nástroj. Cesta k němu ale byla dlouhá. Nejdříve jsem hrála jenom na housle. Pak ale přišlo období, kdy jsem chtěla s muzikou úplně skončit. Vyhoření se nevyhýbá ani muzikantům a stalo se to i mně. Měla jsem pocit, že už jsem všude hrála, všechno viděla, všechno zahrála. Vlastně jsem si splnila sny a cítila jsem, že chci založit rodinu.
V té chvíli ale přišel můj manžel, který tehdy hrál v klavírním triu, a dal mi violu s tím, že bychom spolu mohli hrát v klavírním kvartetu. Koukala jsem na něj nedůvěřivě, ale on měl tušení, že mi viola sedne. A měl pravdu. Zkusila jsem to a už jsem se od violy nedokázala odlepit. Její barevné spektrum mě natolik pohltilo, že jsem najednou měla pocit, že jsem vnitřně naplněná, jako bych konečně našla to svoje místo, tu svoji duši.
19:20
Nejen Skarsgard ocení dobrou roli. Herci málokdy dostanou, co by sami chtěli, říká režisér Marhoul
Číst článek
Bratr je violista Slovenské filharmonie. Není to nějaké rodové zatížení?
Nevím. Bratr si violu vybral už jako malý a zůstal u ní. Já jsem se vždycky vtipům o violistech smála. Pak jsem to ale začala brát vážně, protože když jsem na violu začala hrát, cítila jsem, jak mě to zpomalilo. Vibrace jsou totiž tak překrásné a velmi blízké lidskému hlasu, že při poslechu opravdu vědomě zpomalíte a stres z vás odejde.
Česká filharmonie
Co to znamená, že jste první ženou v historii České filharmonie s definitivou ve spodních smyčcových nástrojích?
Nejdřív musím vysvětlit, co jsou spodní smyčcové nástroje. To jsou violy, violoncella a kontrabasy. Vrchní jsou housle. Do doby, než jsem přišla já, bylo v České filharmonii neustále jenom mužské osazenstvo. Dostala jsem se tam jako první žena a rovnou na vedoucí pozici.
Jak těžké bylo prosadit se na pozici první violistky v České filharmonii?
Mně se o tom ani nikdy nezdálo. Zcela upřímně když se otevřel konkurz, šla jsem to zkusit. A ono to vyšlo.
15:55
Klasický vypravěč mi přišel málo šílený, říká režisér Remo. Film Raději zešílet v divočině vypráví kráva
Číst článek
Pamatujete si, jaké to bylo poprvé předstoupit jako šéfka před ryze mužský kolektiv?
Pamatuji si to moc dobře. Bylo mi špatně. Srdce mi bušilo, měla jsem ohromnou trému, strach, nevěděla jsem, co můžu čekat od kolegů, od pana dirigenta. Semjon Byčkov se ale na mě hned po příchodu usmál a to mě uklidnilo. Nějak to pak šlo, muzika mě pohltila, orchestr hrál neuvěřitelně, takže to dopadlo dobře.
Jak moc se liší hra na housle a na violu?
V úplném základu se v podstatě moc neliší. Pořád je to smyčec. Má čtyři struny. Liší se to ale barvou. Na housle je jasnější zvuk. Je tam E struna, která je tenká, kdežto viola má krásnou tmavou C strunu, která v nás vyvolává krásné pocity.
A jinak se to liší technikou smyčce, jakým způsobem hrajete na nástroj. Viola je těžší, proto musíte jít do struny větším tlakem, aby se nástroj vůbec rozezněl. Kdežto housle se rozeznívají lehčeji. Na druhé straně na housle jsou vynakládány větší nároky technického charakteru. Hraju se na ně těžší skladby. Co se týče náročnosti, je to tedy fifty fifty. Záleží, co komu sedne lépe...
Liší se nějak mužský a ženský způsob hry na violu nebo na housle? A jakou hudbu poslouchá Eva Krestová ve volném čase? Poslechněte si celý rozhovor.
