Jako biblické přikázání působí seznam sedmi kroků z úvodu knihy, které radí, co může člověk dělat, pokud nechce, aby se boural nějaký dům.

První krok je jasný: Pokusit se vysvětlit majiteli, proč by ho měl zachovat. Pokud to nevyjde, je čas navrhnout ministerstvu kultury, aby dům prohlásilo za kulturní památku. Následují petice, protestní demonstrace, rozesílání tiskových zpráv. Poslední, co zbývá, je dojít si budovu vyfotit, ať na ni aspoň máte památku.

Zbořeno přináší přibližně 50 demoličních příběhů z centra Prahy i periferie a odhaluje souvislosti a události, které k bourání vedly. Některé stavby lidé neúnavně bránili, i když nakonec neuspěli. 

„Smyslem knihy by nemělo být pouhé vyvolávání nostalgie nad zaniklými budovami, ale vysvětlení souvislostí, které k zániku vedly,“ vysvětluje autorka knihy Kateřina Bečková.

„Někdy to bylo nevyhnutelné a odpovídající přirozenému vývoji města, jindy zas nešťastné a těžko ospravedlnitelné. V celkovém souhrnu kniha vybízí čtenáře, aby si sám vytvořil názor na způsob posuzování a povolování demolic v českém památkovém a stavebním právu včetně role jednotlivých aktérů toho procesu.“

Publikace se věnuje příběhům pražských budov z období po roce 1989. Vedle barokního domu v Soukenické ulici je to spousta příkladů historizujících slohů 19. století, proslulá první čínská restaurace z 60. let nebo dejvická telefonní ústředna z přelomu 70. a 80. let. Vedle toho tu jsou i činžovní dům, hotel, vozovna, hospoda, pivovar či výtopna.

Kniha připomíná jak padlé klenoty, tak domy, které sice slavné a diskutované nebyly, ale přesto jejich ztrátou město utrpělo. „První celospolečenskou kauzou tohoto druhu se stala v roce 1993 demolice Špačkova domu v Klimentské ulici,“ připomíná Bečková.

„Tehdy byli poprvé v novém režimu Pražané konfrontováni s neúprosným faktem, že může být demolován půvabný zdravý dům jen proto, že má na jeho místě vzniknout stavba mnohem výnosnější.“

Podobný byl i příběh takzvaného Kozákova domu na Václavském náměstí. Spor o jeho zachování trval deset let, během nichž se za záchranu domu pětkrát demonstrovalo, a jeho osudem se museli postupně zabývat tři ministři kultury. 

Zatím poslední bolestně vnímanou demolicí s velkým mediálním ohlasem byl zánik areálu úředních budov Transgas na Vinohradské třídě.

Zvláštní kapitola je věnována budovám dosud stojícím, ale demolicí vážně ohroženým, a stavbám, které zanikly za částečně zachovanou kulisou své původní fasády. Knihu od nakladatelství Paseka doprovází přes 150 archivních i novějších fotografií pořízených před zánikem budov.

Kateřina Bečková spravuje sbírku starých fotografií v Muzeu hlavního města Prahy a od roku 2000 je předsedkyní Klubu za starou Prahu. Jako autorkou stojí za řadou publikací o staré Praze.

V rámci ediční řady Zmizelá Praha v Pasece vydala publikace Staré Město, Zmizelá Praha, Továrny a tovární haly, Nádraží a železniční tratě, Vltava a vltavské břehy a Letohrádky, libosady a výletní místa.

Pokud se chcete zapojit do soutěže o 10 knih Zbořeno, napište nám až do tohoto pátku 27. srpna do 18.00 na e-mailovou adresu soutez.irozhlas@rozhlas.cz odpověď na následující otázku:

Budova Transgasu se objevila v jedné populární filmové komedii. Ve které?

Do odpovědi uveďte:

• Jméno a příjmení
• Adresu pro případ výhry
• Telefon, případně e-mail

Výherce bude server iROZHLAS.cz losovat ze správných odpovědí, každý se může v daném kole účastnit pouze jednou. Více se dočtete v pravidlech.

red Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít