Královny, rebelky, lékařky i rozšafné hospodyně. České ženy a jejich svět očima historičky Lenderové
Jak se v průběhu dějin proměňoval přístup k ženám – a jak se měnil i jejich vztah ke světu, v němž žily? Jaké byly ženy jako manželky, matky, studentky či pracovnice, ale také jako oběti nebo pachatelky trestných činů? Dějiny žen v českých zemích od středověku po práh 21. století zachytila ve své knize Česká žena historička Milena Lenderová. V pořadu Ex libris s ní nad knihou mluví Milena Štráfeldová.
„Ptala jsem se, jak to bylo s ženskými životními cykly od středověku do druhé poloviny 20. století. Jak to bylo s manželstvím, mateřstvím, ženskou prací, vzděláním. S ženami rebelkami i ženami oběťmi mužské dominance. Jak se ze soukromé ženy stala žena veřejná,“ vysvětluje hned v úvodu Lenderová.
Od narození do smrti
Svou knihu rozdělila do vcelku logických částí. Nejprve sleduje dějiny ženy chronologicky od narození, dětství a panenství přes sňatek až po mateřství. Tento přehled končí stářím a vdovstvím. Pozornost přitom autorka věnuje i sexualitě a plánovanému rodičovství.
Rekapituluje, jak se formoval pohled na tato zásadní období života žen od pozdního středověku až téměř do současnosti, a to jak obecně, ze strany veřejnosti, tak z hlediska legislativy, možností vzdělání či s ohledem na sociální původ.
Další část knihy se zabývá postavením žen v jednotlivých sférách jejich veřejného působení a uplatnění, například na trhu práce, ve školství, medicíně či ve vědě. A konečně je v knize poměrně rozsáhlá část nazvaná Traumata ženství, kdy se ženy stávaly oběťmi násilí a kriminálních činů, případně se jich samy dopouštěly.
Zde se Milena Lenderová věnuje tomu, jak společnost trestala cizoložství či interrupce, ale i případy domácího násilí nebo znásilnění. V případě interrupcí a zabití novorozenců šlo přitom ještě na počátku novověku o opravdu drastické tresty, včetně zahrabání matky zaživa.
Volební právo pro ženy i zrušení celibátu pro učitelky. Před 150 lety se narodila Františka Plamínková
Číst článek
Příběhy významných žen
Ve všech uvedených sférách působení žen nejde ale o žádný suchý akademický výčet. Autorka každou kapitolu uvádí krátkým medailonem s životním příběhem významné ženy, který dané téma velmi čtivě ilustruje.
Setkáme se tu tak s královnou Eliškou Rejčkou, „rozšafnou hospodyní“ Marií Magdalenou Trčkovou z Lípy, šlechtičnou Marií Manrique de Lara, která do Prahy přivezla Pražské Jezulátko, matkou Františka L. Riegra Terezií či lékařkou Mirkou Klímovou-Fügnerovou, jejíž kniha Naše dítě ovlivnila výchovu celých generací.
Vedle známých osobností přináší Milena Lenderová i objevný pohled na život tzv. babiček, tedy porodních bab, který ukazuje babictví jako první ryze ženskou profesi. Po osudech Rosalie Řenčové z Kožlan, která se stala babičkou ve svých třiadvaceti, pátrala autorka řadu let.
Lékařka a manželka-rebelka
O tom, jak obtížně hledaly uplatnění první české lékařky, svědčí životní příběh Anny Honzákové:
„První žena, která promovala na pražské lékařské fakultě, byla v roce 1902 Anna Honzáková. Obhájila dizertační práci na téma Jak chrániti dítě nákazy tuberkulosní. Lékařská fakulta se z počátku v přijímání žen nijak nepřetrhla: do konce roku 1914 promovalo na české lékařské fakultě 22 žen. Zatímco po vzniku Republiky československé byla mezi studenty ani ne desetina žen, v roce 2018 byly ženy mezi absolventy všeobecného lékařství zastoupeny dvěma třetinami. Medicína se stala ženským oborem.“
Traktoristka, sedmikráska, puťka. Jak se v Česku dekádu po dekádě měnilo zobrazování ženy
Číst článek
Zajímavý je i příběh rebelky Lajnerové z Lysé nad Labem, který ilustruje část nazvanou Traumata ženství. Manželka tamního primátora stála v 18. století v čele vzpoury tamních měšťanek, které se odmítly vzdát svého přepychového oblečení, jak jim to přikázal majitel panství hrabě Špork. K jejímu osudu autorka uvádí:
„Protože panovala zásada, že za chování manželky odpovídá manžel, byl její muž Josef Lajner zbaven primátorství a napomenut, aby svou ženu lépe na uzdě držel. Lajnerová se však nedala, za další přestupek byla vsazena do vězení. Měšťanky, podporovány svými muži, dostaly se do městské radnice, odkud uvězněnou odvedly. Osvobozovací akci provázely břeskné nadávky na adresu úředníků. Hlavní viníci byli sice potrestáni, ale v následujícím roce jim hrabě za roční plat 200 rýnských zlatých povolil výkup z roboty.“
Dějiny žen nejsou dovršené
Autorka v knize Česká žena uplatnila své dlouholeté historické bádání v oboru genderu i každodennosti 19. století, které přitom převedla do velmi čtivé podoby.
Holkám říkáme, že mohou být, čím chtějí, je tu ale hrozně moc překážek, upozorňuje odbornice
Číst článek
V závěru knihy upozorňuje, že zejména v minulosti se svět žen míjel se světem „velkých dějin“ a politiky. „Co znamenala Zlatá bula sicilská, objevení Ameriky, vestfálský či versailleský mír pro životní cykly ženy, pro její tělo, domácnost, práci a manželství?“ ptá se Milena Lenderová.
Nakonec dospívá k nepříliš lichotivému závěru, že i když Republika československá v roce 1920 obě pohlaví zrovnoprávnila, veřejný prostor se ženské polovině lidstva u nás stále ještě zcela neotevřel.
Česká republika stále v rovností mužů a žen zaostává za průměrem Evropské unie. Dějiny „druhého pohlaví“ tak vskutku nejsou dovršené, uzavírá Milena Lenderová svou knihu Česká žena.
Poslechněte si celý rozhovor.