Překladatelka: Krasznahorkai není náročný autor. Nobelovu cenu mohl získat za román o fašismu
Nejnovějším držitelem Nobelovy ceny za literaturu je maďarský autor László Krasznahorkai. V Praze žije jedna z jeho překladatelek do angličtiny Ottilie Mulzet, která přeložila i jeho poslední román Herscht 07769. Jak říká pro iROZHLAS.cz, i toto dílo z německého maloměsta, kde přibývá projevů fašismu, mohlo přispět k zisku významného literárního ocenění.
O Lászlóvi Krasznahorkaiovi nyní vychází hodně článků. Je něco, co vám v nich osobně chybí?
Na prvním místě jsem ráda, když maďarská literatura – i v podobě jednoho spisovatele – dostane uznání ve světových médiích. Samozřejmě nelze očekávat hlubší interpretaci literárních děl nebo historických souvislostí, na to mediální svět není. V obvyklé záplavě lifestylových zbytečností, o současných politických hrůzách nemluvě, je pro mě osobně potěšení, když se o literatuře konečně píše ve sféře mimo okruhu zasvěcenců.
Nobelovu cenu za literaturu získal maďarský spisovatel László Krasznahorkai za ‚vizionářské dílo‘
Číst článek
Pokud bych něco zmínila, vidím přílišné soustředění na formu místo obsahu, zbytečné zaleknutí se dlouhých vět, vytvoření reputace Krasznahorkaiho jako náročného a temného autora. Ano, věty jsou dlouhé, ale rozhodně nejsou zkostnatělé, zkamenělé. Z mého pohledu mají strhující sílu a rychlost, které čtenáře spíš povznáší, než uvězňují.
A moc se neobjevuje subtilní a břitký humor, kterého si Krasznahorkai pořád všímá uprostřed veškerého apokalyptického dění.
Je v něčem jeho dílo specificky maďarské, nebo je na místní literární scéně spíš solitér?
Každý autor a každá autorka stojí do jisté míry v samotě, dívá se na vlastní prostředí z nečekaného úhlu, pokud má něco podstatného říct.
Krasznahorkai může psát z prostředí maďarského venkova skutečně přesně, zasvěceně, a z mých vlastních zkušeností pravdivě, ale stejně tak ze současného Japonska, německého maloměsta nebo z několika pohledů najednou. Například v „globálním“ díle Seiobo (kniha nebyla přeložena do češtiny, pozn. red.) se ocitáme v prostředí rozkročeném mezi renesanční Itálií, Japonskem a ještě vzdálenějšími místy. Bezesporu má širší rozhled, než je obvyklé u většiny jeho současníků, nehodí se však ani do škatulek „národní“ nebo „kosmopolitní“.
Většinu literárních nobelistů šlo číst česky deset let před oceněním. Nikdy tu nevyšel jen Aleixandre
Číst článek
Jaká obecně je literární scéna v Maďarsku?
Maďarsko má a uchová nadmíru bohatou literární tradici. Vykazuje – všem dějinným katastrofám 20. století navzdory – překvapující kontinuitu a udržuje dosud skutečně vášnivou čtenářskou obec. Maďarská literatura sice utrpěla těžké ztráty židovských autorů při holokaustu, měla v poválečných letech dost režimních posluhovačů, ale pořád vyprodukovala v každé generaci významné skupiny vynikajících talentů.
Proč si myslíte, že Krasznahorkai vyhrál Nobelovu cenu právě nyní? Může to souviset s jeho poslední knihou Herscht 07769, kterou jste do angličtiny také překládala?
Nemohu osobně ručit za Nobelovu komisi, ale pokud bych si dovolila spekulovat, určitě tu může být spojení. Herscht 07769 (není přeložena do češtiny, pozn. red.) se pro vysvětlení odehrává v Německu, ve fiktivním malém městě v Durynsku. Protagonista Florian Herscht, sirotek v podřadném zaměstnání, přemýšlí o fyzikálních vlastnostech vesmíru a nebezpečí antihmoty v něm, ale zároveň je čím dál víc obklopen nebezpečnými neonacisty. Pokušení fašismem už není jen geografická věc, nepatří ani na Východ, ani na Západ, je po celé zeměkouli. V žádném případě by mě nepřekvapilo, kdyby k tomu komise přihlédla.
Krasznahorkai kritizoval přístup maďarského premiéra Viktora Orbána k ruské invazi na Ukrajinu. Dá se o něm říct, že je také politický autor?
Jako autor není Krasznahorkai explicitně politický. Samozřejmě pečlivě vnímá, jaká je situace v současném Maďarsku: předposlední román, který jsem přeložila, Návrat barona Wenckheima (kniha není přeložena do češtiny, pozn. red.), se v zemi odehrává a nastiňuje doslova sžíravý pohled na orbánovskou každodennost. Mně jeho otevřené kritické vyjádření vůči Orbánovi ukazuje významnou osobní statečnost ze strany Krasznahorkaie.
Zvláště v současném Maďarsku, a bohužel i v literární oblasti, jsou nepřímost, ironický odstup, nebo prosté mlčení nejrozšířenější reakce.
Přeložila jste do angličtiny sedm jeho knih, takže je pravděpodobné, že Nobelova komise četla vaše překlady, za které jste získala i dvě prestižní ceny. Berete proto Nobelovu cenu za literaturu pro Krasznahorkaie i jako uznání vaší práce?
Do určité míry ano. Popravdě řečeno, Nobelova cena je uznání práce každého překladatele, který pracoval na díle Krasznahorkaiho. Po celém světě je alespoň 60 překladatelů a překladatelek, kteří jeho díla překládají do alespoň 40 jazyků. Budu ráda, když všichni ti „užití umělci slova“ taky budou těžit z uznání švédské akademie, obzvláště ti, kteří operují v mimoevropských jazycích, a právě proto jsou nespravedlivě přehlížení.
Především chci zmínit v této souvislosti jednoho překladatele, kterého jsem osobně znala: Vjačeslav Sereda, který překládal do ruštiny. Zemřel předčasně v roce 2024 a je mi smutno, že se ceny nedožil.
Pojedete na předání ceny v prosinci do Stockholmu?
Pravděpodobně ne. Mám ve stejném týdnu slíbenou účast na akademické konferenci. Ale v duchu tam budu.
