Národní muzeum poprvé na tři měsíce vystaví britské dokumenty o likvidaci Reinharda Heydricha
Britové vůbec poprvé do Česka půjčili dva unikátní dokumenty ze svých archivů o událostech kolem likvidace říšského protektora Reinharda Heydricha. Od čtvrtka jsou vystavené v historické budově Národního muzea v Praze jako součást expozice Nikdy se nevzdáme! a potvrzují, jak důležitý čin to byl tehdy 27. května před osmdesáti lety.
Mezi desítkami exponátů výstavy Nikdy se nevzdáme! může její návštěvník dokumenty z Národního archivu Velké Británie snadno přehlédnout, dva tiskopisy ve formátu A4 jsou za sklem v jedné z mnoha vitrín, ale jejich význam je pro evropské dějiny zásadní.
„Samozřejmě jsou to archiválie a nejsou až tak vizuálně zajímavé, ale byli bychom neradi, aby kolem nich návštěvníci procházeli bez povšimnutí,“ vysvětluje pro Radiožurnál generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš, který se o existenci dokumentů dozvěděl od historika Pavla Žáčka, bývalého ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů.
3:48
Lyžařské větrovky z padákového hedvábí i boty ze žluté kůže. Muzeum vystavuje předměty paravýsadkářů
Číst článek
„Trochu trvalo zaměstnance britského archivu přesvědčit, aby nám dokumenty půjčili, Britové si obecně své archiválie hodně chrání a neradi je půjčují, ale vzhledem k tomu letošnímu osmdesátému výročí Operace Anthropoid se to podařilo,“ prozrazuje víc ze zákulisí příprav převozu vzácných archiválií Lukeš.
Konkrétně se jedná o písemné informace určené pro Winstona Churchilla týkající se atentátu i jeho dopadů a dále o korespondenci mezi zástupcem šéfa britské tajné služby generálem Colinem Gubbinsem a plukovníkem Františkem Moravcem ze dne 30. května 1942.
„V tom dopise zpravodajci hodnotí úspěšnou akci Anthropoid a likvidaci Reinharda Heydricha, ale zmiňují se v něm také o tom, jaký teror fašisté rozpoutali v protektorátu, a že tato úspěšná likvidace Heydricha bude bezpochyby hodně zaplacena krví českých lidí, českých vlastenců,“ popisuje ředitel Lukeš.
Pro něj jako historika jsou dokumenty důkazem toho, že Češi a Slováci nebyli okupovaným národem, který mlčel a podrobil se okupantům.
„Byla to svého druhu nejvýznamnější vojenská akce na okupovaných územích a likvidace Heydricha vedla k obnovení Československa v jeho předmnichovských hranicích a k oduznání mnichovské dohody z roku 1938.“
Do rukou Churchilla
Historik Michal Stehlík souhlasí s tím, že dva na stroji psané archy papírů mohou lidé na výstavě přehlédnout, ale doufá v to, že někteří v nich budou číst příběh a představí si třeba, že zprávu tajných služeb drží v ruce na konci června roku 1942 Winston Churchill – sedí za stolem své kanceláře premiéra Velké Británie v jednom z nejhorších válečných roků a čte o tom, co se děje v Evropě a hlavně v Československu.
„A tato jakási svodka zpravodajců obsahuje krátký odstavec o tom, co se děje v Polsku a pak mnohem delší odstavec o tom, že pečlivě naplánovaná akce v Praze proběhla, že útok byl proveden. Tajné služby ještě nemluví o tom, že Heydrich je mrtev, protože Heydrich stále žije, ale o tom, že československá armáda za pomoci Britů ukázala něco, co může být inspirací pro celé podzemní hnutí Evropy.“
Podobné znění má i druhý dokument. Dopis mezi zástupcem velitele britské SOE (Special Operations Executive) Colinem Gubbinsem a plukovníkem Františkem Moravcem.
„Doufám, že jejich skvělý příklad bude brzy následován dalšími v ostatních částech světa a sami Němci se budu moci poučit, jaké to je být obětí vlády teroru,“ uvádí korespondence.
Dokumenty návštěvníci uvidí ve výstavě Nikdy se nevzdáme! v Historické budově Národního muzea. Tento výstavní projekt Národního muzea a Vojenského historického ústavu Praha připomíná v širších souvislostech realitu protektorátu i události a osudy spjaté s 38 dny druhého stanného práva v období mezi 27. květnem a 3. červencem roku 1942.
To vše se zaměřením na osudy konkrétních lidí, ať už aktivních odbojářů, žen či nezletilých. Nechybí však ani osobnosti z řad elit, jako je například Alois Eliáš či Vladislav Vančura. Na výstavě je také originál vysílačky desantu Silver A Libuše a tragédii Lidic připomíná číslo popisné z lidické školy.
