Každý týden sestavují tito reportéři hodinový magazín, který se vysílá na hlavní norské streamovací platformě TV2 play. Pořad je uváděn v jednoduché norštině a je pomalejší než běžné zpravodajské relace, takže je mnohem snazší ho sledovat. Každý týden si jej naladí přibližně 4000 až 5000 diváků.

Deset reportérů stanice je rozmístěno po celé zemi, kde pracují jako místní zpravodajové. Emily Ann Riedelová, která má Downův syndrom, žije a pracuje v přímořském městě Stavanger. Musela se naučit krotit svou výbušnou povahu. „Musím se řídit scénářem a nemluvit o osobních věcech – protože tady jde o zprávy. Když tu pracuji, musím být velmi profesionální,“ říká pro BBC reportérka.

Přestože Riedelová a její kolegové mají mírné poruchy učení, většinou umí dobře anglicky a jsou schopni cestovat bez pomoci. Některé věci jsou pro ně ale výzvou, jako například práce se čtecím zařízením. Moderátoři musí často číst jednu větu vícekrát, aby ji dobře pochopili.

„Někdy může být obtížné říct to, co je na nápovědních kartičkách, takže to musíme opakovat,“ říká Camilla Kvalheimová, která pořad produkuje. Tým moderátorů musela Kvalheimová také před nástupem do televize proškolit přímo na pracovišti, protože moderátoři s hendikepem nestudovali žurnalistiku.

Televizní producentka poukazuje na to, že pro lidi s poruchami učení může být brzdou v rozvoji jejich dovedností negativní zpětná vazba, což na TV BRA není problém. „Pokud mají být respektováni jako reportéři a novináři, musí dodržovat etické standardy ostatních zpravodajských organizací,“ říká ale Kvalheimová bez obalu. „Pokud se na nás diváci mají dívat, musíme působit profesionálně,“ dodává producentka.

‚Důležitá televizní stanice‘

Počátky TV BRA se datují více než deset let nazpátek, když Kvalheimová pracovala jako učitelka pro lidi s poruchami učení v domě s pečovatelskou službou v Bergenu a rozhodla se věnovat filmové tvorbě. Zjistila, že jakmile vytáhla kameru, změnila se dynamika mezi ní a lidmi, se kterými pracovala.

Nyní je z jejího lokálního televizního produktu celostátní televize s pořádným studiem – Kvalheimová však přiznává, že její reportéři nejsou placeni stejně jako jejich kolegové v jiných televizích.

Pro diváky televize BRA je tento druh služeb zásadní. „Myslím, že tato televizní stanice je pro naši komunitu opravdu důležitá,“ říká Anne-Britt Ekerhovdová, fanynka stanice, která má poruchu učení. „Vysvětlují věci opravdu dobře. V různých zprávách, jako jsou ty v NRK (norská veřejnoprávní televize – pozn. red.), nám to vysvětlují příliš složitě na to, abychom tomu rozuměli. V televizi BRA je to mnohem jednodušší,“ hodnotí Ekerhovdová.

ČTK Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít