Poslední díl Krajiny Dana Bárty uvidí publikum ČT za šest týdnů. Je to díl, který se jmenuje Krajina s bílým tygrem a který ukazuje složité procesy za branou zoologické zahrady. Co je to moderní zoo?
Slovy lidí, se kterými jsem se o tom bavil, je moderní zoo řekněme Noemova archa, kde se klade největší důraz na to, aby se udržely v genetické a zdravotní síle záložní populace ohrožených druhů živočichů tak, aby případně bylo možno je vrátit zpět do přírody a obohatit slábnoucí, rozbité populace v krajině jejich přirozeného výskytu.

Přehrát

00:00 / 00:00

Hodně lidí žije v pocitu, že příroda je silnější než my a že si vždy nějak poradí. V kombinaci se strachem to lidi mate, myslí si botanik a zpěvák Dan Bárta

Nedávno tady seděl Jan Hanel z liberecké zoo, tam se to celkem s orlosupem bradatým daří. Vy jste nejenom zkoumali zoologickou zahradu jako fenomén, ale taky jste si vybrali lidi, kteří vzali ochranu přírody do vlastních rukou. Takže jste byli třeba na Kozmické ptačí louce nebo na ptačích loukách v Josefově. Kdybychom dokázali, čistě teoreticky, zbudovat takové oázy v každém kraji a bylo by jich dost, co to udělá s biodiverzitou?
Já si myslím, že biodiverzita jako taková je číslo, to je vlastně počet druhů v nějakém území. To znamená, že ta by se ve finále nemusela hnout, protože druhy, které by se dostaly do takové oázy a v té oáze by začaly fungovat, začaly se tam množit a začaly by tam žít, tak ty druhy už v krajině někde přítomné jsou, protože jinak by se tam neměly odkud přistěhovat. To by je tam člověk musel vysadit a to není na pořadu dne.

Takže biodiverzita sama o sobě by se nemusela hnout, ale populace živočichů, jejich početnost, vitalita a jejich základna do budoucna, demografická složka populace by strašně posílila.

My bychom z toho jako lidstvo těžili jednak tím, že bychom viděli něco, co funguje, jednak si myslím, že hlubinně psychologicky je každý z nás nastavený tak, že pokud prochází krajinou, která kvete, která žije a která je šťavnatá, tak se cítí dobře, aniž by si uvědomoval, čím to je. Prostě procházet krajinou, která je hluchá a polomrtvá, netěší ani psa. To je jedna věc.

Ta druhá je, že by se z těchto oáz druhy šířily standardním pionýrským způsobem, jak příroda funguje – tak by se šířily do krajiny a krajinu by oživovaly na místech, kde by to aspoň trochu šlo. Tím pádem by se uzdravovala krajina, kterou my používáme a využíváme k našemu životu, k našemu nakrmení se, stavebnímu dříví atd.

Něco není v pořádku

V Krajině Dana Bárty se objevují lidé, kteří jsou ochranáři přírody. Objevují se tam i dobré projekty, skvělé příklady. Když to tak v dlouhodobém sledu pozoruji, tak se lepšíme – nebo já mám pocit, že se lepšíme, protože existují i soukromí zemědělci, kteří udržitelně hospodaří. Hodně se o tomto tématu mluví, ale přesto se v seriálu konstatuje úbytek hmyzu, úbytek ptáků: to znamená, že je tam nějaký doběh z toho, co jsme v minulých desetiletích zanedbali? Jak veliký je?
Co se týče čísel jako takových, tak měření, která za posledních 50 let byla udělaná, co se týče ptáků i hmyzu, to jsou fakt propady v desítkách procent za desetiletí, což je strašně moc. Když si představíte křivku, která pomalu spadá dolů po nějakém svahu, tak toto je opravdu sešup do rokle. A protože to je situace, která je bezprecedentní, tak nikdo přesně neví, co se stane, kde je nějaká kritická mez, protože benchmark nebyl nikdy změřený, ani to není vymyšlené a může se to v podstatě jenom extrapolovat a modelovat.

Co se týče modelů, tak je to vždycky takové, že to může a nemusí vyjít. Vstupních podmínek při modelaci bývá hodně, a pokud jsou všechny odhadnuté, tak se můžeme dostat velmi snadno jinam, než do nějaké blízké budoucí reality.

Ale rozhodně to není nic, z čeho by měl radost člověk, který přírodu má rád jako takovou. A rozhodně to není, z čeho by měl radost člověk, který vnímá krajinu jako svoji zodpovědnost. A rozhodně to není nic, co by člověka svým způsobem neděsilo, protože jakýkoliv takový propad znamená, že něco není v pořádku. A teď jde o to přijít na to co. Myslím si, že souběh klimatické změny a opravdu masivního vytěžování krajiny je zhoubný.

Ty určitě vnímáš krajinu jako svoji zodpovědnost, ne?
Do jisté míry, krajinu, kterou můžu zvládnout svými vlastními silami, vnímám jako svoji zodpovědnost. Co se týče krajiny jako celku, tak vnímám jako svoji zodpovědnost mluvit o tom, abychom si krajiny všímali, abychom v krajině porozuměli základním procesům, které se tam dějí, abychom chápali i jiné její obyvatele než lidi – myslím tím organismy, rostliny atd. – protože nám to jedině prospěje k tomu, abychom správu mohli mít lepší.

Jako když bydlíte v baráku a nerozumíte tomu, z čeho je barák postavený, jak byl vymyšlený a kde se co děje, tak se v tom orientujete blbě. Spousty věcí si nevšimnete na začátku a budete si muset najímat profesionály, takže se vám to ve finále prodraží. A ještě si navíc nebudete úplně jistí, jestli to, co se tam stalo, bylo to, co bylo skutečně potřeba.

Takže do této míry vnímám odpovědnost za naši krajinu. Když o tom budu mluvit a když se o tom budu snažit maximum dozvědět, tak potom v místech mého spolurozhodování budu vědět, co dělám.

Jak by vypadala krajina Dana Bárty – taková, v jaké bys ses chtěl procházet a žít?
Myslím si, že by byla rozumněji spravovaná. Byla by to krajina, kde by bylo jasně vymezené, kolik místa patří divočině a ostatním, kolik místa patří člověku. Byla by to krajina, ve které by se dodržovala pravidla. Byla by to krajina, která by sloužila lidem i nelidským obyvatelům krajiny. A byla by to krajina, která by byla spravovaná rozumně a která by byla živá.

Čemu se věnují jednotlivé díly nového seriálu České televize? A proč nese jméno zpěváka Dana Bárty? Poslechněte si celý rozhovor, audio je v úvodu článku.

Lucie Výborná, jkh Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít