Činoherní klub uvádí chorvatskou hru ‚Tahle postel je příliš krátká aneb Jen fragmenty‘
V pražském Činoherním klubu sáhli po hbité hře s nádechem jižanského temperamentu chorvatské autorky Niny Mitrovićové s názvem ‚Tahle postel je příliš krátká aneb Jen fragmenty‘. Inscenace bude mít českou premiéru dnes večer a to za přítomnosti samotné mladé dramatičky.
Příběh je o třiatřicetileté Ireně, která dochází za cizím mužem do nemocnice, aby ho vyslechla před tím, než odejde z tohoto světa. Zbývá mu pár dní, umírá totiž na rakovinu.
Mladá autorka Nina Mitrovićová zažila sama podobnou zkušenost, která ji inspirovala k napsání rozhlasového dokumentu. Tak vznikl pořad Kdo neumře, není člověk a teprve z tohoto materiálu se zrodil nápad napsat divadelní hru o člověku, který dal inzerát, aby před smrtí vypověděl svůj příběh.
Irenu ztvárnila na jevišti Činoherního klubu Lucie Žáčková ověnčená prestižními divadelními cenami a nominacemi. Starého muže hraje Vladimír Kratina. Inscenaci režíruje Martin Čičvák.
„Já jsem byl šťastný, že se našlo něco, co bychom mohli nabídnout Lucii Žáčkové, protože ona je Činoherní klub. Je štěstí, když se najde čas, máme volno, zajímavé téma, na které se vyplatí scházet se tři měsíce. Nina Mitrovićová je vzrušující v tom, že v jistém smyslu je to nehotové, je třeba to domodelovat,“ říká režisér Čičvák.
Hra je napsaná více jako divadelní scénář. I to vytváří větší prostor pro herce i režiséra pro zapojení vlastní fantazie.
„Ona má třeba napsané: Na druhé straně je hospoda, Irena tam dělá kafe, nemocnice, muž leží – ona má prostě filmový střih. My střih udělat nemůžeme, ale těch cest je několik a já jsem hledal jednu divadelní metaforu, která by to všechno v sobě nějakým způsobem evokovala,“ vysvětluje Čičvák.
Výsledkem je poměrně drsná hra o mezilidských vztazích a smrti. Autorka používá i řadu vulgarismů, které se ale do nehostinného prostředí špinavé hospody a nevlídné nemocnice dobře hodí.
Nina Mitrovićová ve své hře ukazuje dva poměrně základní modely vztahu třiatřicetileté ženy s jejím mladým přítelem bez budoucnosti, o kterém navíc dost pochybuje, a vztahu ke staršímu, ale stále šarmantnímu umírajícímu muži rovněž bez budoucnosti, ale s velkým nadhledem a životními zkušenostmi.
„Tím, že ty situace do sebe narážejí, jsou strašně vedle sebe, že ten člověk je v jeden moment ve dvou situacích. To tomu dává divadelní kvalitu. Není to Schiller, ale to je na tom zajímavé a vzrušující,“ dodává Martin Čičvák.
Chorvatská hra ,Tahle postel je příliš krátká aneb Jen fragmenty´ se stává po dnešní slavnostní premiéře součástí běžného repertoáru Činoherního klubu.
