Pojem ‚Visegrádská čtyřka‘ už není v Evropě neznámý. Za 20 let si regionální uskupení tvořené Českem, Maďarskem, Polskem a Slovenskem vydobylo uznání na mezinárodní scéně. Samotné jeho členy a jejich kulturu ale v Evropě příliš neznají. Až do neděle mají možnost seznámit se s kinematografií jednotlivých států návštěvníci jednoho kina v Bruselu. Začal tam totiž festival šestnácti nejlepších filmů ze zemí Visegradské skupiny.

10:29 23. března 2011 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

V sále kina Vendome zazní čtyřikrát maďarština, polština, slovenština a samozřejmě i čeština. Do přehlídky jsme poslali Svěrákovy Vratné lahve v kategorii kasovní trhák, Obsluhoval jsem anglického krále jako mezinárodně oceněný film, dokument Občan Havel a Kdopak by se vlka bál za filmy dětské nebo o dětech.

Festival připomíná 20. výročí vzniku Visegrádské skupiny. Projekt vytvořený Českým filmovým centrem se zrodil hlavně díky tomu, že Visegrádský fond vypsal grant na kulturní počin, který by členské země evropskému publiku představil.

„My samozřejmě s Maďary, s Poláky, se Slováky spolupracujeme i na jiných věcech, ale tam se do toho vždy zapojují národní filmové instituty. Tady šla celá organizace přes nás, ale bylo to dáno tím, že podpora od mezinárodního visegrádského fondu byla,“ říká Markéta Šantrochová z Českého filmového centra.

Kino Vendome je v Bruselu známé tím, že nehraje jen komerční snímky. Dává prostor i filmovému umění a dílům kinematografií ze zemí, které nejsou ve filmovém průmyslu právě velmocemi. Navíc je i velmi blízko Českého centra, kde se odehrálo zahájení festivalu.

„Jsou to filmy, které se v Belgii málo hrají, nebo je to už několik let, co se tu promítaly,“ vysvětluje důvody pro spolupořádání festivalu ředitelka kina Vendome Peggy Heuze.

Podle ní je velmi zajímavé ukázat belgickému publiku snímky, které si ve svých vlastech získaly diváky nebo uspěly na mezinárodních přehlídkách. Belgičany zajímají díla jiných kinematografií.

V úspěch v Bruselu, který není právě filmařskou metropolí, doufá také režisérka filmu Kdopak by se vlka bál Maria Procházková:

„Zatím s tím máme v zahraniční úspěch ve Francii. Film běžel v Rumunsku, v Maďarsku je v normální kinodistribuci, takže doufám, že se bude líbit i tady.“

Pavel Novák, pir Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít