Je jen málo sérií, které měly na podobu moderního thrilleru takový dopad jako trilogie o Jasonu Bourneovi. Zejména poslední dva díly režírované Paulem Greengrassem se svým dynamickým ztvárněním staly Biblí, z níž se konkurence snaží citovat. Anglický tvůrce se zároveň nebojí žhavých a kontroverzních témat. Pro svůj poslední film Zelená zóna si zvolil aktuální námět a k jeho realizaci přizval svůj osvědčený tým v čele s hercem Mattem Damonem, kameramanem Barry Ackroydem a střihačem Christopherem Rousem.

9:00 18. června 2010 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Původně plánovaný komorní film o pátrání po iráckých zbraních hromadného ničení v roce 2003 narostl ve vysokorozpočtovou podívanou. Lze tak logicky očekávat, že morální implikace příběhu do značné míry přepustí místo atraktivní vizuální složce. S tím ovšem Greengrass jako tvůrce obvykle problém nemá, jeho schopnost propojit autentický a syrový styl s neobyčejně atraktivním akčním pojetím nemá v současném Hollywoodu konkurenci.

Zelená zóna technicky nezklame. Tempo diktované neposednou ruční kamerou a promyšleně dravčím střihem vtahuje do dění a vtiskuje vyprávění neobyčejný spád. Ačkoli se tu nesetkáme se spektakulárními rvačkami a úniky a la Jason Bourne, atmosféra rozpálených ulic Bagdádu a nočních honiček je elektrizující. Greengrass si pedanticky hlídá tempo vyprávění, prostřídává konverzační pasáže s akcemi a velké finále výborně načasuje. Zelená zóna však těžko něčím překvapí, řemeslně jen opakuje to, co režisér dovedl k dokonalosti v Bournově ultimátu.

To je bohužel symptomatické pro celý film. Obsazení Matta Damona vyhlíží spíše jako komerční tah, neboť umanutého vojenského vyšetřovatele hraje s takřka totožně zádumčivou grimasou jako Jasona Bournea. Mátožný skautík Miller propluje příběhem a na závěr se pokusí o gesto morálního heroismu, ale jeho prázdný charakter se tím nijak nenaplní. Celá scénáristická konstrukce, která se točí kolem tématu tak ožehavého, jako jsou lži a manipulace amerických orgánů s informacemi o zbraních hromadného ničení, se jen málokdy dokope k jádru pudla. Spíše připomíná efektně povrchní výlety za dálněvýchodní thrillerovou exotikou, jakým bylo např. Království Petera Berga.

Kolem motivu úmyslné machinace a války vyvolané na základě lži se rojí spousta ožehavých otázek, které si film klade jen úsečně a jaksi v druhém plánu. Odpovědi jsou morálně košér, dušínovsky čisté a tím pádem nevzrušivé. Ano, ve válce postavené na machinaci nestojí za to bojovat. Ano, jsou tu špatní, co pravdu zašlapávají, ale jsou tu i dobří, kteří ji chtějí ochránit. Ke škodě Greengrassova filmu mají obě strany šablonovité masky thrillerových „klaďasů" a „záporáků". Režisérova mantra nezúčastněnosti, která tak působivě opsala tragiku teroristických útoků 11. září v Letu číslo 93, ustoupila bournovskému hraní na efekt.

Jenže Zelená zóna není ani zdaleka tak efektní jako Bourne, protože není jen hravou špionážní zkazkou. Drží se v bezpečné zóně a jen v několika málo momentech vyhlédne zpoza žánrových zdí do minového pole ideologie irácké války. Je to film zábavný, výborně natočený, ale na poměry Paula Greengrasse také mainstreamově krotký.

Hodnocení: 65%

Vít Schmarc Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít