Current 93 - většina písní nese názvy květin
Velmi známí Current 93 vydávají novou desku HoneySuckle Æons. O tom, že legendární anglická undergroundová skupina umí i po třiceti letech existence příjemně překvapit, se při poslechu jejího nového alba přesvědčil i recenzent Petr Ferenc.
Nové album Current 93 HoneySuckle Æons mě opravdu potěšilo. Po trilogii Black Ships Eat The Sky, Aleph At Hallucinatory Mountain a Baalstorm, Sing Omega natočil básník a zpěvák David Tibet, jediný stálý člen neustále se proměňující sestavy, se svými přáteli kolekci jedenácti písní, ve kterých se vydává po nových zvukových cestách.
„Všechny moje písně jsou jednoduché a mají v sobě vzdušnost a prostor,“ řekl mi Tibet před lety před pražským koncertem Current 93, skupiny, která od elektronického industriálu dospěla k tomu nejkřehčímu folku. Na zmíněné trilogii si zakoketovala i s drone metalem a psychedelickým bigbítem, nutno ale podotknout, že trojice alb měla sestupnou tendenci. Už proto je HoneySuckle Æons vítanou změnou. David Tibet je na svých internetových stránkách v souvislosti s tímto albem neobvykle skoupý na informace, předpokládám ale, že kolekce vznikla tak trochu „mimochodem“, spolupracoval na ní elektronický kouzelník Andrew Liles a multiinstrumentalistka Baby Dee.
Několik písní doprovázených klavírem odkazuje k Tibetovu staršímu albu Soft Black Stars, pod zvukem kláves ale slyšíme kvílení thereminu a další lilesovské vtípky. Většina písní stojí na jednoduché, opakující se, neměnné elektronické figuře, nad níž kromě Tibetových veršů povlává už jen velice málo zvuků. Tahle kombinace neživého s živým albu dodává potřebný nadhled a určitou lehkost, která Tibetovi občas chybí.
Témata svých písní nachází David Tibet ve svých snech, mystických vizích, gnostických textech i ve světě dekadence. Kde se mu zjevily eóny zimolezů, těžko říci. Album, jehož většina písní nese názvy květin, je každopádně natolik delikátní, že se muselo jednat o jednoznačně příjemné setkání.
