Vytvořit plasty, které by se v přírodě nerozkládaly běžných několik desítek milionů let, ale třeba jen několik málo měsíců, už dnes není nemožné. V praxi se s takovými plasty setkáte třeba u igelitových tašek v některých obchodech. Skupina studentů opavského gymnázia, která se přihlásila do soutěže Ministerstva životního prostředí, se ale snaží najít nové sloučeniny, které by měly být k přírodě daleko šetrnější.

9:32 19. ledna 2011 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Heslem této skupinky čtyř středoškoláků je „Čím více, tím lépe“. Proto se také pustili do hledání nových plastů, kterými by rozšířili už dnes známé biologicky rozložitelné polymery.

Co je podstatou takových snadno rozložitelných plastů, popisuje jeden ze studentů Daniel Repček: „Ta struktura je udělaná v podstatě z přírodních látek, které ty mikroorganismy nebo různé bakterie už znají z dřívějška v přírodě, a proto se tedy s nimi umí lépe vypořádat.“

Gymnazisté zatím během svého relativně krátkého pátrání vymysleli dva nové plasty. „Máme tři látky: kyselinu citronovou, glykolovou a glutamovou. Kyselina citronová a glykolová se díky polyreakci spojí v polymer a vznikne jeden plast a kyselina glutamová se samostatně polykondezuje a vznikne druhý plast. Čili ze tří látek vyrobíme dva odlišné plasty,“ popisuje Repček.

První polymer má mít podle předpokladů mladých vědců kratší životnost, proto by se mohl přidávat do léků s postupným nástupem účinku. Dokonce pro něj studenti našli název: „Říkáme mu Cigly jakože citronová a glykolová,“ sdělil Radiožurnálu Adam Weicht.

Druhý plast z kyseliny glutamové by se mohl používat na igelitové tašky nebo na obaly elektroniky. Zjistit, jaké budou jeho skutečné vlastnosti, však není v silách studentů ani školní chemické laboratoře. Přesto by tato skupinka chtěla do budoucna, ať už sama nebo s pomocí nějaké firmy, tyto své plasty vyrobit a pak je do detailu popsat.

Jejich profesorka chemie Lenka Alešová dodává, že samotné výchozí kyseliny se dnes běžně vyrábějí: „Kyselina citronová se hodně v současné době vyrábí, i kyselina glutamová se vlastně vyrábí hydrolýzou bílkovin ve velkém množství z peří nebo z lidských vlasů nebo ze štětin prasat. Tato výroba je zavedena hlavně v Číně. Zisk těchto monomerů není ekonomický problém, problém je zavedení těch polymerů do praxe.“

A právě k tomu by do budoucna chtěla se skupinou svých studentů přispět.

Lucie Maňourová, Petr Sehnoutka Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít