Lékaři chtějí změnu občanského zákoníku. Žádat předem souhlas s pitvou je neetické, shodují se
Čeští patologové žádají změnu občanského zákoníku. Kvůli nové právní normě, která platí od ledna, podle nich výrazně ubylo pitev. Pokud není přímo daná zákonem, lékaři ji mohou provést jen se souhlasem nemocného. Podle některých lékařů ale může méně pitev ovlivnit i diagnostiku chorob a následnou léčbu u jiných pacientů.
Patologové si stěžují, že pitev zemřelých lidí je ve zdravotnických zařízeních podstatně méně než v předchozím období.
„Poklesl u nich oproti srovnatelnému období loňského roku počet zhruba na jednu desetinu. To znamená, že na rozdíl od dřívější doby, kdy bylo propitváno zhruba jedna čtvrtina až jedna třetina zemřelých ve zdravotnických zařízeních, tak nyní jsou to pouze řádově jednotky procent,“ vysvětluje Aleš Ryška ze Společnosti českých patologů.
Podle Cyrila Šálka z Ústavu hematologie a krevní transfuze případnou pitvu odmítá zhruba 5 procent pozůstalých. „Myslím si, že často jde o komunikaci lékaře s pozůstalými. Pokud jsme jim vysvětlili motivy, proč je to pro nás důležité, část pozůstalých s tím následné souhlasila,“ uvádí.
Když neproběhne u zemřelého člověka následně pitva, tak je podle profesora Ryšky riziko, že se neodhalí všechny nemoci, které předtím lékař neurčil. Malý počet pitev tak může mít prý vliv na vývoj v medicíně a následnou diagnostiku.
„Zhruba u pětiny pacientů nebyly všechny diagnózy stanoveny správně. Navíc pitva je zásadní kontrolní mechanismus, který poskytuje ošetřujícímu lékaři zpětnou vazbu, jestli provedl vše, co provésti měl a mohl,“ dodává Aleš Ryška.
Kvůli novému občanskému zákoníku ubylo pitev, předpokládá souhlas nemocného
Číst článek
Jde například o dědičné nemoci, které se mohou projevit i u příbuzných, nebo v některých případech také o onkologické choroby, kdy lékaři přesně neznají ložisko nádoru a odhalí ho až po pitvě. Následně pak mohou účinněji zaměřit další léčbu u podobných případů.
„Může to ovlivnit i národní registry, kde se má evidovat, na co ten konkrétní pacient zemřel,“ říká chirurg a transplantolog Jiří Froněk a pokračuje:
Svůj názor na změnu v občanském zákoníku vyjádřil ve vysílání Radiožurnálu Cyril Šálek z Ústavu hematologie a krevní transfuze
„A je rozdíl v tom, zda zemřel na takzvanou generalizaci svého onemocnění – to znamená, že zhoubné onemocnění pokračovalo dál, a nebo zda zemřel na komplikace, ale ještě to neznamená, že ten člověk například má po úspěšné operaci znovu nádor.“
Menší počet pitev ale nebude mít podle Froňka vliv na samotné transplantace. Zákroky upravuje zákon o zdravotnických službách a transplantační zákon. Pokud člověk během svého života výslovně neřekne, že si za žádných okolností nepřeje, aby se stal dárcem orgánů, tak se předpokládá, že s tím souhlasí.
„Jelikož transplantační zákon praví jasně, že u všech zemřelých dárců je provedena pitva, a ten stojí jakoby nad ním,“ vysvětluje Jiří Froněk.
Podle nového občanského zákoníku pitva a využití těla pro výzkumné a výukové účely smí být jen s výslovným souhlasem pacienta. Autoři normy ale upozorňují, že souhlas pacienta nemusí být v případech ze zákona nařízených soudních pitev, nebo u těhotných žen a například i dětí do 18 let věku.
„Já se obávám, že autoři nerozlišovali mezi třemi základními druhy pitev. První je pitva zdravotní, která se dělá u zemřelých v nemocnicích, druhá je soudní, kde pitvu indikují orgány činné v trestním řízení, a třetí je pitva anatomická, která je výzkumná. To podle mě vedlo k tomuto nedorozumění,“ domnívá se Cyril Šálek.
„Na provádění pitev, jejichž účelem není výuka, ale upřesnění diagnózy, pro kterou pacient zemřel, se nezměnilo vůbec nic,“ dodává prezident České lékařské komory Milan Kubek.
Společnost českých patologů přesto žádá novelizaci občanského zákoníku a už se obrátila na ministerstvo zdravotnictví.
