Horolezec Marek Holeček vyměnil na chvíli vrcholy osmitisícovek za krásy Antarktidy
Může být Antarktida zajímavá pro špičkového horolezce, majícího za sebou už 24 výprav do asijských a jihoamerických velehor, a to včetně sólového výstupu na jednu z osmitisícovek? Pro Marka Holečka ano.
"Jsou tam krásné kopce, nevylezené kopce, a to je pro horolezecké srdce výzva,“ říká Marek Holeček.
On sám si splnil jeden ze svých snů docela nedávno a z expedice na nejstudenější kontinent se vrátil v tomto týdnu. Kromě jiného také okusil při své cestě pobyt na plachetnici a po této čerstvé zkušenosti ujistil, že i napříště bude raději horolezcem než námořníkem.
Horolezec Marek Holeček vyměnil na chvíli vrcholy osmitisícovek za krásy Antarktidy
"Námořníkem se stát nehodlám, alespoň dokud to se mnou tak houpe (úsměv). Každopádně antarktická krajina mi svojí pohádkovostí z mořské hladiny učarovala."
A čím asi může Antarktida překvapit toho, kdo ji napoprvé objevuje? Třeba počasím.
"Měl jsem zafixováno, že Antarktida je nejzmrzlejší kontinent, přijeli jsme tam sice v období léta ale nějaké hlubokominusové teploty se nekonaly. Když svítilo sluníčko, tak jsme měli i dvacet stupňů."
Což je sice dobrá zpráva pro zimomřivé turisty, ale méně už pro toho, kdo se vydává do této končiny jako horolezec.
"Když chcete lézt na sněhu a na ledu, tak to je špatné. Sníh taje a led nedrží. Pohyb je pak relativně nebezpečný," varuje Marek Holeček.
Ne snad, že by Antarktida zůstávala pro turisty neobjevenou pevninou, ale naštěstí pro tamější flóru a faunu si ji drtivá většina zvědavců může prohlížet jen z uctivé vzdálenosti - tedy z paluby velkých výletních lodí.
"Pohyb lidí je tam okolo 40 tisíc lidí ročně, což je poměrně velká masa. Až na arktické stanice, kde se nesmí ubytovávat, tam neexistují žádné záchranné body, takže v krajině je svatý klídek," popisuje.
Díky tomu se ani živočichové obývající Antarktidu nenaučili ještě vnímat člověka jako nebezpečného soupeře.
"Velryby si tam klidně proplouvají, vystřikují gejzíry a ukazují svoje ocasní ploutve. Jsou tam kolonie tučňáků, kteří jsou velice roztomilí. Můžete se také třeba přiblížit k tuleni, který se vyhřívá na kře. Zblízka je vše krásný zážitek."
O důvod víc, aby si Marek Holeček nechával zdát o tom, jak se do Antarktidy vydá znovu. Ale to bude až jindy. Jeho letošní plány míří jinam - k osmitisícovému vrcholu, který už dvakrát marně dobýval.
"Nejbližší cíl je má stará známá láska. Chci se znovu vrátit na rozdělanou práci, kterou mám v Karakorumu na hoře Gašerbrum I. Dvakrát jsem si odtamtud přivezl neúspěch a špatné zážitky, kopec je to ale tak krásný, že mu letos dám ještě jeden pokus. Když uvidím, že mě stěna nechce, tak jsou pak i jiná místa," nenechavá se dílčími nezdary rozhodit Marek Holeček.
