Jsem rád, že se zápas dohrál a nejsme za pitomce, pronesl Pavel Horváth
Finále domácího fotbalového poháru se vůbec nemusí dohrát, šířily se obavy před jeho výkopem. A opravdu se málem nedohrálo. Ovšem ne kvůli výtržnostem na tribunách, ale kvůli až nekonečně dlouhém penaltovém rozstřelu.
Ne že by se fanoušci za oběma brankami chovali celý zápas jako beránci a jen mávali praporky a recitovali Erbena. Po půlhodině trucovitého mlčení došlo na dělbuchy i různé vzkazy a přirovnání týkající se předsedy Fotbalové asociace.
Ale nevyslovený, ovšem mezi řádky tušený rozkaz zněl jasně - pokud to jen trochu půjde, tak nevidět, neslyšet a utkání nechat dohrát.
Penalta byla jasná, Milan to trefil rukou, nehledal zbytečné výmluvy po utkání Pavel Horváth
„Jsem rád, že se zápas dohrál tak, jak měl, a nestalo se nic špatnýho, abychom nebyli za pitomce před celým fotbalovým světem. Snímky z nedohraného finále by rychle obletěly svět,“ říkal po utkání Pavel Horváth.
I tak se ale na předání trofeje přišlo na trávník pěkně zblízka podívat asi dvě stě padesát těžkooděnců či desítky policejních vlčáků, kteří paradoxně oddělovali slavící sparťany - tedy křepčící hráče, a rozdováděné fanoušky, kteří se pokusili vtrhnout na hřiště.
Plzeňský kapitán Pavel Horváth na sebe zase vzal roli hráze mezi novináři a nemluvným a po všech stránkách smutným hrdinou zápasu Milanem Petrželou.
„Penalta byla jasná, Milan to trefil rukou. Byla ještě šance v rozstřelu, tak jsem věřil, že jsme schopní vyhrát. Ale bohužel,“ vrátil se ke smolnému konci plzeňský kapitán.
Petržela dovedl dílo plzeňské zkázy až do konce. Nejprve hraním rukou zapříčinil penaltu, ze které sparťané vyrovnali na 1:1 v poslední možné chvíli, tedy ve čtvrté nastavené minutě.
Fotbalová Sparta vyhrála i pohár a má double, Plzeň zdolala na penalty
Číst článek
Okamžitě následoval rozhodující rozstřel, po devíti sériích to v něm bylo 7:7 a teprve pak přišlo rozhodující Petrželovou selhání.
Jeho pokus chytil Tomáš Vaclík, když už to vypadalo, že i on sám coby brankář bude muset jít kopat.
„Určitě bych to někam narval. Nevím, jestli bych zkoušel něco vymýšlet, ale k tomu naštěstí nedošlo. Na tréninku jsem trefil břevno, takže bych to asi tlačil k zemi,“ usmíval se gólman Sparty.
Teď se sparťané mohou naopak radostí vznášet vysoko nad zemí, po sedmi letech dokázali zopakovat vítězství v lize i poháru v jediné sezóně a jejich plzeňským sokům je malou útěchou, že herně i na šance byla Sparta v pohárovém finále znatelně horším týmem.
