Budoucí kunsthistorici či architekti si v Praze mohou vyzkoušet práci památkářů
Studenti několika pražských vysokých škol vyrazili mezi zapomenuté budovy na periferii města. V rámci projektu studentské památkové mise chtějí najít historicky hodnotné objekty, a přispět tak k jejich zapsání na seznam chráněných památek.
S nápadem přišlo občanské sdružení Klub Za starou Prahu. Díky Národnímu památkovému ústavu, který projekt zaštítil, na něj získalo evropské dotace.
„Chceme přitáhnout mladé lidi z oboru, ty, kteří studují dějiny umění nebo architekturu, k zájmu o památkovou péči, o ochranu památek,“ vysvětluje Kateřina Samojská z Klubu Za starou Prahu. Od podzimu minulého roku celou akci koordinuje.
Budoucí kunsthistorici, archeologové a teologové z Univerzity Karlovy, studenti architektury Českého vysokého učení technického i studenti Vysoké školy umělecko-průmyslové v Praze jsou vysíláni do nepříliš probádaných částí Prahy.
„Není to ani území Pražské památkové rezervace, ani to nejsou památkové zóny. Je to jenom takzvané ochranné pásmo Pražské památkové rezervace. To je kategorie, která chrání památkovou rezervaci, ale nikoliv vnější čtvrti, které ji obklopují. Odborný garant z Národního památkového ústavu velmi pečlivě vytipoval oblasti, které to nejvíce potřebují,“ dodává Samojská.
Komplikovaná disciplína
Pro misi byla nakonec vybrána dvě území na Praze 5 – Hlubočepy a Košíře. Budovy v Košířích zkoumal například Kryštof Hejný, student dějin umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V Erbenově ulici ho zaujal dům s číslem popisným 5.
„Má za úkol především reprezentovat fasádou svého majitele. Dům se nachází na jedné z nejprestižnějších adres své doby, kde se až do začátku první republiky soustřeďovala košířská nobilita,“ vysvětluje.
„První zmínky k tomuto domu se zachovaly z roku 1904, je to nákres průčelí. Pocházel přímo z pera samotného stavitele a v tomto případě i stavebníka, architekta Ferdinanda Šamonila, který se v mládí, tedy na konci 90. let, podílel na stavbách pro Antonína Wiehla. A mimo jiné byl také oceněn v soutěži o Obecný dům,“ připomíná.
Kryštof Hejný i jeho kolegové si tak ještě v době studií mohou vyzkoušet skutečnou práci památkářů. Za výsledky, které předloží, plně zodpovídají.
„Je to jedna z nejkomplikovanějších disciplín, které může historik umění vůbec pracovně zakusit. Mnohdy se historik případně památkový pracovník setkává s neporozuměním,“ upozorňuje mladík. V terénním výzkumu budou studenti pokračovat i v příštím akademickém roce.
