Fotbalisté Dukly věřili svým pilotům, i když letadla nevypadala úplně bezpečně
Fotbalisté Dukly byli zvyklí z kbelského letiště v Praze vzlétat k zápasům československé ligy. Osobnosti bývalého armádního oddílu si staré časy připomněly a při natáčení jediné hrané scény jinak dokumentárního filmu o svém klubu se tam znovu sešly.
Do starého Antonovu se nasoukaly hvězdy několika generací a také jedna herecká. Pilota přišel zahrát Ondřej Vetchý, a když se dal dohromady s Ladislavem Vízkem, byla to simulace velmi veselého letu.
„Vítám vás na palubě, doufám, že jste připraveni na let, prosím vás, abyste se připoutali, během letu se nevykláněli z oken a musíte-li kouřit, kuřte co nejméně. Zejména prosím Láďu Vízka, aby během, letu nehrál žádné hazardní hry a neobíral své kamarády,“ znělo z pilotní kabiny od Ondřeje Vetchého.
„Ne, já bych si nenechal sebrat karty, to byla jediná chyba toho letu. Já jsem musel hrát celý let, protože jsem se bál a pak mi to rychleji utíkalo. A zůstalo mi to až do teď,“ říká Ladislav Vízek. Z dnešního pohledu se letadlo, kterým se Dukla dopravovala, nezdá úplně bezpečné, ale svoji funkci plnilo.
„V té době se cestovalo 2 dny někam na Slovensko a my jsme byli za hodinu a půl na pivě takže to bylo neocenitelné. A ostatní nám mohli jenom závidět. Slávisti, sparťani jeli třeba přes noc vlakem, to bylo daleko horší. Děkuju, tomu příšernému letadélku, že v té době bylo,“ pokračuje Ladislav Vízek.
Dukla měla spolehlivé piloty
Ještě starším vrtulovým letadlem než generace Ladislava Vízka, se za svými zápasy přesouvala slavná parta Dukly let šedesátých, za kterou hrál Josef Masopust, Ladislav Novák nebo třeba Josef Jelínek. „Měli jsme spolehlivé piloty. I kdyby tomu letadlu vypnuly motory, tak to plachtilo jako plachťák – to nám teda vždycky tvrdil náš kamarád pilot Materna.“
Pro toho nebylo létaní klasickou prací. „Já jsem to miloval, pro mě to byla zábava. Když jsem viděl, že Dukla někam letí, tak jsem se okamžitě napsal jako kapitán, že s nimi poletím.“
Kapitán současné Dukly Patrik Gedeon se také nalodil do letadla při natáčení dokumentu, takže může říct, zahrál jsem si s Ladislavem Vízkem. „No tak kéž bych to mohl někdy říct, nikdy to neřeknu, ale je to příjemné setkání. Obdivuju vůbec, že dokázali létat takovým letadlem, já bych se strašně bál. Radši bych do Ostravy dojel za 4 a půl hodiny autobusem.“