Na Jičínsko míří majitelé trabantů. Sjet by se jich mělo na 150
Pryskyřník pádivý a nebo také splašené trsátko a papírák. I tak se přezdívalo lidovému vozítku ze saské továrny ve Zwickau - trabantu. Do Československa se těchto vozů dovezly tisíce. Dnes už je ale na silnicích uvidíte zřídka. To však rozhodně nebude platit od dnešního odpoledne po celý víkend na Jičínsku. V Jinolicích totiž nadšenci trabantů zahajují „Trabi" sezónu.
Charakteristický zvuk a oblaka dýmu. Pokud jste trabanta potkali na silnici a měli jste to štěstí, že jste za nim stáli v koloně, nebudete na něj asi vzpomínat v dobrém. Řada lidí ale rozhodně na lidové vozítko nezapomněla. Pro některé z nich „Trabi“ zůstal koníčkem na celý život.
„Ze začátku to bylo auto na běžné ježdění, teďka už jen výlety, srazy, hlavně když je hezké počasí,“ říká majitel trabantu z roku 1987 a jeden z organizátorů otevírání „Trabi“ sezóny v Českém ráji Jindřich Kyselo.
I když trabant dostal za několik desítek let nespočet přezdívek, jedno se mu upřít nedá – prý nerezne. I když, jak se to vezme. „Přeci jen jsou tam kovové části. Sem tam se něco objeví. Vzhledem ke své konstrukci je trabant dobrý na opravy.“
Na víkendový sraz do Jinolic míří sběratelé a milovníci trabantů z celé České republiky. S předstihem přijel na Jičínsko i Rostislav Nočák: „Přijeli jsme až z Bohumína, je to nějakých 310 kilometrů, takže cesta byla dlouhá, ale skvělá. V dnešní době bohužel spousta aut létá závratnou rychlostí, s „Trabátíkem“ si válíte tak 80, kocháte se jízdou. Je to srdeční záležitost.“
Jestli tedy patříte mezi obdivovatele trabantů a warburgů, vypravte se do Českého ráje. Uvidíte jízdy zručnosti, přehlídky těch nejlepších kousků a spanilé jízdy.
