Národní park Podyjí si připomíná 20 let od svého založení
Nejmenší národní park v České republice – Podyjí – slaví 20. narozeniny. Tvoří ho vlastně jen hluboký kaňon a přilehlé prudké svahy. A protože je Podyjí rozlohou malé, jezdí do něj v porovnání se Šumavou nebo Krkonošemi jen zlomek turistů. Neznají tam ani žádné spory o kůrovce, protože v Podyjí smrky nerostou. Zkrátka klidné místo takřka bez lidí, a tedy takřka bez problémů.
V zachovalé zřícenině Nového hrádku žije 20 let kastelán Petr Badošek. Sice jen přes léto, zato bez elektřiny, bez studny a vysoko nad řekou Dyjí, kam turisté mohou pouze pěšky nebo na kole. Ročně jich dorazí kolem 6 tisíc.
„Myslím, že je to tak akorát, aby hrad mohl fungovat. Pokud by se zvýšila návštěvnost, musel by se asi trochu změnit systém prohlídek. Pro nás je to výhoda – můžeme se lidem víc věnovat a je víc času na detailní prohlídku hradu a na velmi zajímavou přírodu.“
Opuštěnost nebo spíše osamělost je pro Podyjí typická. Uvnitř parku leží pouze vesnice Čížov, který ještě stále lemují dráty s hláskou jako památka na železnou oponu.
„Máme tady jednu paní průvodkyni, která sem cíleně vozí mikrobus se skupinkou Američanů, kteří přijdou k železné oponě, vyfotí se u ní, natočí a zase sednou do autobusu a odjedou,“ ukazuje starostka Petra Formanová.
Útočištěm v Čížově je jedna, někdy i dvě hospody, víc se ani v létě neuživí. Bydlí tam pár desítek lidí, mezi nimi náměstek Národního parku Podyjí Jan Kos. „Sem těch lidí nejezdí zdaleka tolik a na přírodě je to vidět,“ tvrdí.
Když už se turisté v Podyjí objeví, brázdí na bicyklech převážně východní část národního parku, kde bují slavná vinice Šobes a kde se dá utéct před sluncem do mnoha chladivých sklípků. „Turisté jdou do národního parku a vidí za tím to víno. Je to národním parkem specifické, je tady podloží, víno tomu dává efekt,“ říká Tomáš ze Šatova.
Turisté objevili Podyjí teprve před 100 lety a neprobádaný kraj označili jako spící Šípkovou Růženku, která na vroucí polibek čeká dodnes.
