Olšanské hřbitovy v Praze si lze nově prohlédnout i s průvodcem
Břečťan, rozpadající se kameny a velký kus historie. I to jsou pražské Olšanské hřbitovy a také důvody, proč se tam chodí lidé o víkendu jen tak procházet. A nově mohou zájemci mezi hroby vyrazit i s průvodcem.
Začíná se u kostela sv. Rocha na Olšanských hřbitovech. Na lavičkách už sedí zhruba patnáct lidí, kteří čekají na Bohumila Kocourka. Ten bude průvodcem.
„Já chodím hodně s Pražskou informační službou, tak jsem si řekla, že půjdu sem,“ říká jedna z čekajících návštěvnic. „Chtěla bych si to porovnat s Paříží. Já miluju Francii, a tak chci srovnat Paříž – Praha,“ vysvětluje důvod své přítomnosti další.
Na Olšanských hřbitovech má hrob například matematik přelomu 18. a 19. století Bernard Bolzano. „Poněvadž měl i takové revoluční názory ohledně napoleonských válek a o francouzské revoluci, které se tehdy do politiky příliš nehodily, tak byl v roce 1819 zbaven profesury,“ vypráví průvodce.
Prohlídka Olšanských hřbitovů ale není jen o známých jménech, nýbrž také příbězích. Skupinka se zastavuje u náhrobku, kde je jen nápis Unsere Anna. Pochována je tam roční Anna Nikolajská.
„Při stavbě trati z Karlína na Florenc se střetli dělníci, kteří pracovali na železnici, s četníky, kteří byli posláni proti nim. A nešťastnou náhodou byla zastřelena tahle jednoroční dcerka. Kulka, která byla vystřelena, proletěla oknem, dveřmi a zasáhla Annu, která seděla až ve třetí místnosti,“ říká Kocourek.
Leopold Gütlig, Václav Mojžíš, Julie Mrázová, Václav Kašpar a břečťanem zcela obrostlý náhrobek. „Adolf Dobrovolný byl od 17. ledna 1924 první stálý hlasatel Československého rozhlasu a ředitel Radiožurnálu,“ zní na jakoby dávno opuštěném hřbitově z ústa pracovníka Pražské informační služby.
„Jsem trochu zaskočena, jak je to tady neudržované. Je to už na hranici romantiky a pořádku,“ shrnuje své dojmy po prohlídce návštěvnice, která ovšem nakonec odmítá Prahu a Paříž srovnávat.
