Putin je posedlý něčím, co nemůže získat. Legitimitou hlubší než samo právo, soudí politolog Baunov
Ruský prezident Vladimir Putin není jen obyčejný politik – je to právník na trůně. Od začátku funkčního období spoléhá na své právnické vzdělání. Máme sklon vnímat diktátora jako někoho, kdo porušuje právo – a to je naprostá pravda. Ale pro diktátora jako Putin je stejně důležité se práva dovolávat, jako ho porušovat, píše politolog Alexander Baunov ze Střediska Carnegieho nadace pro Rusko a Eurasii v komentáři pro americký deník New York Times.
Každé nové vlně politických represí v Rusku předchází schválení nebo revize nějakého zákona, aby podle něj mohlo být trestáno stále víc lidí, všímá si politolog.
Evropská dohoda s Amerikou o clech, posedlost Vladimira Putina, poškození íránského jaderného programu, nostalgie po komunismu v Rumunsku a vojenský konflikt mezi Thajskem Kambodžou. Poslechněte si celý Svět ve 20 minutách
Putin podle něj neustále hledá zdroj legitimity, jenž by byl hlubší než právo, a tato posedlost provází i jeho válku proti Ukrajině. Cílem je proměnit vojenské vítězství v návrat Ruska do klubu světových velmocí, jenže to není možné bez uznání Západu. Je stále zřejmější, že Putin tohoto cíle nemůže dosáhnout.
Legitimita je věčný problém diktátorů. Mohou se zdát silní, ale vždycky trpí jejím nedostatkem. Proto mají rádi zmanipulovaná referenda a volby – i Putin si v roce 2020 prodloužil funkční období.
Volby, které se konají každých šest let, mají vyvolat dojem, že veřejnost jeho vládu schvaluje. Pro mnoho diktátorů však skutečná důvěryhodnost přichází až na světové scéně – na oficiálních návštěvách a summitech.
Putinova flexibilita
V prvních letech Putinovy vlády to fungovalo. Byl středem pozornosti západních politiků a vítězem druhé čečenské války. Jeho rozhodnutí vrátit se v roce 2012 do prezidentského úřadu však vyvolalo mohutné protesty a Putin zahájil nový boj za takzvané tradiční ruské hodnoty proti zhoubnému západnímu vlivu.
22:37
V Rusku jsme se mýlili. Viděli jsme svět jinak než Putin, tvrdí znalec Kremlu Mark Galeotti
Číst článek
Znamenalo to přímou konfrontaci se Západem a jako zkušební prostor posloužila Ukrajina. Následovala anexe Krymu prezentovaná jako náprava historické nespravedlnosti a invaze na východní Ukrajinu. V roce 2022 pak přišel plnohodnotný vpád do sousední země.
Byly to pozoruhodně úspěšné pokusy, jak získat podporu Rusů, ale také snaha o proměnu vztahů Ruska se Západem. I po anexi Krymu a konfliktu na východě Ukrajiny Kreml pokračoval v jednáních s cílem ukončit diplomatickou izolaci a opět získat místo u jednacího stolu velmocí.
Toto úsilí ztroskotalo a Putin začal provokovat ještě víc. Přesto je i dnes ochoten projevit určitou flexibilitu.
Ustoupil už od některých svých extrémních postojů. V březnu navrhl svěřenectví OSN nad Ukrajinou nebo tamější volby jako předpoklad pro zahájení rozhovorů. Moskva už také netvrdí, že přímá jednání s Ukrajinou nemají smysl a že nejdříve musí vzniknout dohoda se Západem.
Tato nová flexibilita má však své meze. Svých hlavních požadavků se Moskva nevzdala. I Putin už mluví o „válce“ místo o „speciální vojenské operaci“.
Putinův ‚schizofašismus‘, Trumpův podvod a cesta od krize k zániku demokracie
Číst článek
Do toho vstupují jednání. Kreml je vnímá jako platformu, kde si může připsat vítězství, které mu uniká na bojišti. Vysvětluje to zdánlivě absurdní požadavek, aby se Ukrajina stáhla z oblastí, které Rusko vůbec neovládá.
Vítězství pro Putina neznamená jen obsazení území, ale i diktování podmínek, změnu hranic a uznání nové reality. Tím si může zajistit legitimitu, po které tolik touží.
Nová Jalta?
I členové Trumpovy vlády, kteří mají pro Putina zdánlivě pochopení, však soudí, že žádá příliš mnoho. Trump je očividně čím dál zklamanější; o tom, že mu dochází trpělivost, svědčí i zkrácení původně padesátidenního ultimáta na dnešních „deset až dvanáct dní“.
A i když je Ukrajina už válkou unavená a projevuje ochotu zvážit i bolestné kompromisy, není důvod se domnívat, že ultimátum Moskvy přijme.
Už dlouho před Trumpovým nástupem byla v Rusku populární myšlenka velké dohody mezi velmocemi. Vzorem byla Jaltská konference z roku 1945, kde Západ údajně souhlasil se sovětskými sférami vlivu. Právě to stojí za snem Moskvy o „nové Jaltě“ – tedy o oficiálním stvrzení legitimity dnešních ruských nároků. Jaltská dohoda však nefungovala. Vedla ke studené válce, kterou zvolil Stalin, a svět se rozdělil.
20:43
Trumpovi vadí pocit, že by s ním někdo manipuloval, proto lhůtu pro Rusko zkrátil, míní Bříza
Číst článek
Zdá se, že Putin má dnes stejné dilema – zda získat co nejvíc, nebo legitimizovat aspoň část obsazeného území. Stejně jako Stalin se však zřejmě spolehne na sílu, a nikoli na Západ, aby si zisky zajistil.
Může to být určité vítězství, ale nebude to to, co Putin chce, soudí Alexander Baunov z Carnegieho nadace v komentáři pro New York Times.
Poslechněte si všechna témata pořadu Svět ve 20 minutách v audiu na začátku článku. Evropa uzavřela s Amerikou nejméně špatnou dohodu o clech. Izraelské údery těžce poškodily íránský jaderný program. Dvě třetiny Rumunů postrádají komunistický režim. A co způsobilo vojenský konflikt mezi Thajskem a Kambodžou?
