Píše se 11. srpna 2013. V potemnělé Benayora Hall v americkém Seattlu sleduje dav téměř 3000 lidí dvě uzavřené buňky. V každé z nich sedí pět mužů, kteří soustředěně sledují své obrazovky. Diváky však nezajímají – primárním bodem zábavy je to, co se odehrává na monitorech jejich počítačů.

Na čtvercové mapě plné lesů, vod a hor se švédský tým Alliance pokouší zvrátit těžkou ofenzívu protihráčů, bývalých šampionů Natus Vincere. Tři hráči ukrajinského týmu se naráz nemohou pohnout – kapitán týmu Gustav Kjellberg, známější pod herní přezdívkou s4, je schopností zvanou Dream Coil poutá na několik sekund k zemi, zatímco jeho spoluhráč AdmiralBulldog podniká protiofenzivu s malými stromky na druhé straně mapy. Tato událost obrací hru, za pár desítek minut se severská pětice raduje z prvního titulu mistrů světa.

O dva roky později se ve stejném městě, ale v již o poznání větší Climate Pledge aréně, tehdy známé jako Key, ve finále turnaje vyzývá čínský tým CDEC americké Evil Geniuses. Ve chvíli, kdy se všech pět hráčů CDEC pokouší ve skryté jámě zabít monstrum zvané Roshan, skáče do ní člen třetí lajny Evil Geniuses Universe. Stiskem jednoho tlačítka eliminuje čtyři hráče schopností Echo Slam, která pomocí jednoduché ozvěny způsobí nepřátelským jednotkám značné poškození.

Těchto několik sekund vchází do dějin e-sportu jako šestimilionový Echo Slam – Universova akce totiž americkému týmu zajišťuje vítězství v celém šampionátů a odnáší si z prvního místa výhru v hodnotě šesti milionů dolarů.

Ač tyto dvě situace od sebe dělí dva roky, mají společné dvě věci: v kulturně-společenském herním fenoménu Dota 2 se staly nezapomenutým momentem, a odehrály se v průběhu stejné události. Ta nese název The International a dnes platí za jeden z nejvýznamnějších e-sportových svátků roku.

Co že to je Dota?

Hra 5 na 5, výběr ze 123 postav. Každá z nich má čtyři různé schopnosti, díky kterým se určuje jejich role v zápase. To jsou základní mechanismy hry Defense of the Ancients 2, v herním světě běžné známé jako Dota 2. Stejně jako první díl se i jeho pokračování řadí do žánru MOBA (multiplayer online battle arena).

Za jejím chodem stojí Valve, světoznámé vývojářské studio, které do éteru vypustilo mnoho legendárních značek typu Half-Life, Portal nebo Counter-Strike. První díl byl přitom pouze modifikací do hry Warcraft 3, práva si tak muselo vypůjčit od studia Blizzard, kterému série Warcraft patří.

Oproti svému největšímu konkurentovi, League of Legends, nabízí pouze zmíněný režim boje 5 na 5 a jednu mapu. Oproti „LoLku“ má ale Dota 2 výrazně propracovanější mechaniku postav a dává silný důraz na týmovou komunikaci v samotném průběhu hry.

Mezinárodní událost

Valve stojí i za organizací eventu The International. Tu studio uspořádalo poprvé v rámci herního festivalu Gamescom v roce 2011 v Kolíně nad Rýnem, kde zvítězil již zmíněný tým Natus Vincere. Následujících 6 let našel event domov právě v Seattlu. Tamní Climate Pledge Arena, tehdy fungující pod názvem Key, se stala pravidelným útočištěm pro fanoušky z celého světa. Naposled tam nad hlavu štít Aegis, hlavní trofej pro vítěze turnaje, zvedl v roce 2017 evropský Team Liquid.

Kvůli komplikované vízové politice Spojených států, která za vlády Donalda Trumpa ještě zintenzivněla, dalo Valve hostujícímu městu sbohem. Od roku 2018 se The International koná mezikontinentálně. Hostování se zhostil Vancouver, Šanghaj a v minulém roce Bukurešť (v roce 2020 se kvůli pandemii koronaviru turnaj nekonal). Za jedenáct let existence se událost vypracovala do jednoho z nejprestižnějších e-sport turnajů na světě.

Dokazuje to i celková výše výhry neboli prize pool. Ten pro rok 2021 přesáhl hodnotu 40 milionů dolarů (více než miliarda korun), což je největší výherní hodnota v historii e-sportových turnajů vůbec. Vítězný tým si tehdy podle serveru GosuGamers odnesl přes 18 milionů dolarů.

Letos se mistrovství opět podívá na východní kontinent, kde se hra obecně těší bohaté hráčské přízni Turnajová metodologie i v Singapuru zůstává stejná: po rozdělení do dvou skupin se dvacet týmů utká v zápasech „každý s každým“.

Nejúspěšnější čtyři týmy z každé skupiny se po skončení tzv. skupinové fáze podívají v pavouku hlavní fáze turnaje do „horní části“. Zde následná prohra neznamená vyřazení, ale propad do „spodní části“, kde začínají ostatní týmy. Tam v případě neúspěchu turnaj pro týmy končí. Vítězové horní a spodní fáze se na konci The International utkají ve velkém finále.

Nechybí české zastoupení

Do světové elity Doty 2 neměli týmy ani hráči z Česka po dlouhou dobu přístup. V roce 2011 se na prvním ročníku v Kolíně nad Rýnem představil československý tým Storm Games Clan, který byl však z turnaje eliminován v prvním kole.

To přestalo platit v minulém roce, tedy téměř po deseti letech, kdy se na The International v Bukurešti představil jednadvacetiletý Jonáš Volek, v komunitě Doty známý pod přezdívkou Saberlight. Loni se s týmem pojmenovaným Undying s turnajem rozloučili hned v prvním kole. Letos se stejnou skvadrou a záštitou gamingové organizace TSM chtějí umístění vylepšit.

„Hráč z jiného týmu to vyjádřil přesně: ‚Na tenhle The International jdeme bez jakýchkoliv očekávání, ale aspoň třetí místo bychom dát mohli,“ říká s úsměvem Volek pro iROZHLAS.cz.

Sám za sebe má očekávání střídmější. „Největší problém většiny týmů je to, že jsou moc nervózní nebo pod tlakem kvůli tomu, že je to The International. Já bych se tomuhle rád vyhnul, takže do toho jdu s tím, že si chci zahrát nějakou Dotu a hrát co nejlíp co můžu. Pokud to nebude stačit na výhru, nic se neděje. Já chci hlavně být nejlepší verze sám sebe,“ upřesňuje Volek.

Jonáše na letošním The International doplní Miroslav „Boom“ Bičan. K Dotě se poprvé dostal před devíti lety, když s kamarády na vesnici, ze které Bičan pochází, novou MOBA hru objevili.

„Hrávali jsme i Counter-Strike, Call of Duty a další hry. Kluky to pak přestalo bavit, mě to ale chytlo a už nepustilo,“ říká Bičan pro iROZHLAS.cz. „Když jsem viděl ty hráče, jak po vyhraným turnaji čelí aplaudování tisíce lidí v aréně, řekl jsem si: jo, tím se chci živit,“ dodal Bičan.

Vliv války na Ukrajině

Tak jako fyzický sport ovlivnila i ten elektronický ruská vojenská invaze na Ukrajinu. Ze dne na den se ukrajinský herní svět téměř zastavil, mnozí profesionální hráči se od té doby do vlasti nevrátili. Ruským sportovcům bylo zase mnohokrát odepřeno vízum, a týmy najednou museli řešit ojedinělé logistické problémy.

S těmi se potýkali i Gaimin Gladiators, tým Mirka Bičana. „Máme spoluhráče z Ruska, kterého jsme po začátku války museli dostat do Evropy. Hráli jsme evropskou ligu, takže jsme museli mít tréninkový kemp v Evropě. Jediná země, která mu tehdy byla ochotna udělit vízum, bylo Srbsko, takže jsme se museli všichni přesunout tam,“ popisuje Bičan.

O kontroverzi se na jaře postaral ruský tým Virtus.pro. Jejich dnes už bývalý hráč Ivan Moskalenko během kvalifikace na turnaj ESL ve Stockholmu na zmenšeninu herní mapy nakreslil písmeno Z, které značí symbol podpory ruského prezidenta Vladimira Putina a samotné invazi na Ukrajinu.

Moskalenko podle serveru Kotaku následně uvedl, že písmeno Z během zápasu proti týmu se dvěma hráči z Ukrajiny nakreslil „omylem“. Tým byl ale následně z kvalifikace organizátory vyřazen a Moskalenko z týmu okamžitě vyloučen.

Herní komunita se k válce postavila jasně odmítavě. Nejznámější hráči vybrali na speciálních streamech statisíce dolarů na pomoc Ukrajině, vyjádření podpory poskytli organizátoři většiny turnajů v Dotě. Kampaně na podporu Ukrajiny se objevily také na tematických kanálech sociální sítě Reddit.

Stigma profesionálního e-sportu

Ke kariéře profesionálního hráče pro něj vedla dlouhá a místy i náročná cesta. „Bylo mi 18, když jsem oznámil rodičům, že chci skončit se školou a živit se hraním. Vyhodili mě kvůli tomu z domu, a žil jsem pak několik měsíců u kamaráda na gauči,“ popisuje Bičan. Někdy v té době si sedmého českého účastníka The International všimli první skauti herních organizací, a dostával za zápasy poprvé zaplaceno.

„Pro rodiče bylo těžký pochopit, že se dá hraním uživit, protože to moc lidí nedělá. Teď už mě podporují delší dobu, koukají na moje zápasy, i když té hře nerozumí,“ dodává Bičan.

Společenské nastavení kolem profesionálních e-sportovců s sebou stále nese určité stigma. To je oproti vrcholovým sportovcům a soutěžícím staví na druhou ligu například z důvodů, že hru je jednoduché ovládnout a není potřeba jí věnovat tolik času.

S tím ale žádný z českých hráčů nesouhlasí. „Když si představíte profi sportovce, tak se mu kolem sportu točí celý život. S e-sportem je to stejně. Od té doby, co hraju profesionálně, se celý můj život točí kolem Doty, hraju někdy i 12 hodin denně,“ říká Bičan.

Volek dodává, že zápal stojí za to i přes časovou náročnost „Většinu času trávím tak, že sedím doma u počítače a dělám si, co se mi zachce – což je hlavně hraní Doty,“ říká.

„Být profi hráčem je na jednu stranu spousta zábavy a příležitostí a na druhou spousta práce. Jelikož mě hraní nesmírně baví, tak mít práci, která vlastně ani není práce, je úžasný,“ dodává Volek.

Oba hráče těší také vzrůstající popularita hry v Česku. „Dotařská komunita je tady obecně menší, vidím ale, že roste. Jen české streamy zápasů z loňského The International sledovalo skoro 1000 lidí, a připadá mi to skvělé,“ říká Bičan. Sám doufá, že nějaké fanoušky z Česka v aréně potká.

„Přijde mi, že se v Česku e-sport rozvíjí a za to jsem moc rád, ale zrovna Dota jako taková tu má míň a míň turnajů. Doufám, že já, BOOM a Skiter (slovenský hráč, účastník turnaje za Tundra Esports - pozn.red.) inspirujeme nějaké mladé talenty a znova u nás Dotu oživíme,“ přeje si před turnajem Jonáš Volek.

Timon Láska Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít