Rusko chce buď uzavřít mír za svých podmínek, nebo docílit toho, aby se z jednání stáhl Trump, říká Bříza
Během Velikonoc došlo k jistému pozastavení bojů v rusko-ukrajinském konfliktu. To ale následoval ruský útok na ukrajinské hlavní město Kyjev, který byl nejtvrdší od začátku války. Donald Trump na útok reagoval slovy „Vladimire, přestaň.“ Vedle toho ale USA a Rusko jednají o ukončení války na Ukrajině. „Rusko má podstatně menší motivaci mír uzavřít,“ říká v pořadu Co se děje se světem bezpečnostní expert Vlastislav Bříza z Univerzity Karlovy.
Sergej Lavrov řekl, že prezident Trump je pravděpodobně jediným lídrem na zemi, který uznal potřebu řešit základní příčiny téhle situace. Lavrov je zkušený diplomat, inteligentní muž. Co tím myslel?
To jste řekl správně. Ještě k němu pojďme dodat, on je to nejenom inteligentní muž, ale je to i liška mazaná, velmi inteligentní, to bych podtrhl.
On je, a to svědčí o všem, po Andreji Gromykovi nejdéle sloužící ministr zahraničí vůbec v dějinách Sovětského svazu nebo Ruské federace či ruského impéria jako takového. Tuším, že je ve funkci již více než dvacet let, snad 21 let, a všechno dokázal přežít.
Jedinkrát, kdy jsem ho viděl vychýleného z konceptu, opravdu jedinkrát za těch 21 let, bylo těsně po otevřené plnohodnotné ruské invazi na Ukrajinu. Nevěděl o ní, a když šel na první poradu po invazi, tak opravdu celý zkroušený vycházel a novinářům, kteří se ho ptali, co poradil prezidentu Putinovi v tuto chvíli, odpověděl, že neporadil mu nic, protože prezident Putin v tuto chvíli má pouze tři poradce – Petra Velikého, Ivana Hrozného a Kateřinu Velikou.
V tu chvíli jsem ho poprvé v životě viděl jasně říkat pravdu, že byl zoufalý a neví, co dělat. To se radikálně změnilo. Opět najel na svoji rétoriku proruskou, velmi radikální. Tady vidíme i ostatní důsledky, které říkáte a o čem to svědčí. Svědčí to o tom, že Ruská federace chce nově řešit geopolitické uspořádání postsovětského prostoru, nikoliv jenom ten rusko-ukrajinský konflikt, ale celé uspořádání postsovětského prostoru.
Proto ty základní příčiny vzniklé situace.
To je přesně to, na co narážíme. Vybrali si k tomu Spojené státy, které mají výtlak, jak se dneska moderně říká, které jsou schopny protlačit tyto myšlenky, kdyby se to Ruské federaci mělo podařit.
Rusko má menší motivaci k míru
„Je na Rusku, a nikoliv na Ukrajině, aby pokročilo v jednáních o ukončení bojů,“ prohlásil podle agentury AFP po rozhovoru s americkým prezidentem generální tajemník NATO Mark Rutte. Zatím to ale vypadá, že Rusko a Spojené státy se na něčem domlouvají a Ukrajina by se k tomu pak nějak měla připojit. Už se to blíží ultimátu?
Úplně si nemyslím. Ale pojďme vypíchnout body, co víme. Polooficiální je devítibodový seznam, který Spojené státy předložily Ruské federaci a snaží se na něčem dohodnout.
6:49
Ukrajinské předání Krymu by byla prohra USA. Jednáním s Ruskem ztrácejí prestiž, říká odborník
Číst článek
Když jsem se na ty body konkrétně díval, tak jsou tam dva, s kterými by Ukrajina měla mít velký problém. První z nich je de iure uznání Krymu. Pojďme nicméně rozlišit mezi Ukrajinou a Spojenými státy. Obojí by ale bylo špatně, protože pro Ukrajinu je to opravdu „no go“ věc, to je červená linie, kterou nesmí nikdy připustit. U Spojených států je to velice nepříjemná záležitost.
Rozdíl mezi de facto a de iure je opravdu zásadní, kategorický, diametrální, ač to tak na první poslech nemusí znít. Když něco uznáte jenom de facto, tak v budoucnu vám to nechává prostor vrátit se zpátky či docílit svého, co jste chtěli. Řeknu to na dvou konkrétních příkladech.
První je Pobaltí. Málokdo ví, že Spojené státy nikdy, ani během studené války, ani od roku 40, kdy bylo anektováno Sovětským svazem, ani po celou dobu studené války neuznaly anexi pobaltských států, to znamená Lotyšska, Estonska, Litvy, do Sovětského svazu.
Nadále komunikovali s exilovými vládami těchto republik a po rozpadu Sovětského svazu jim to umožnilo velice rychle navázat nové vztahy, diplomatické vztahy a potvrdit kontinuitu své mezinárodní politiky. Ta vychází z tzv. Stimsonovy doktríny, která znamená, že když je nějaký stát napaden a je mu ubráno nějaké území silou, tak nikdy nebude uznáno de iure to, že toto odpojené území bude patřit agresorovi.
Má to velkou logiku, protože když de iure něco uznáte, co vzniklo silou, tak tím dostanete mezinárodní společenství do trosek, protože v tu chvíli je to návod pro nové diktátory či jiné státy, které silou by se mohly dostat k něčemu novému. Takže z tohoto úhlu pohledu je to velice složité, velice senzitivní, i z pohledu Spojených států je to překročení i červené čáry.
Chtěl jsem ještě zmínit druhý příklad, to bylo západní Německo. Západní Německo mělo tzv. Hallsteinova doktrínu až do roku 1970, kdy dokonce tvrdilo, že nejenom, že neexistuje východní Německo de iure, ani de facto, ale říkalo, kdokoliv uzná východní Německo, tak s tím my přerušíme diplomatické vztahy.
25:32
Donalda Trumpa Ukrajina nebaví a nezajímá. Jeho cílem je odklon Ruska od Číny, míní Romancov
Číst článek
To se za Willyho Brandta změnilo. De facto došlo k uznání těchto dvou států, ale de iure nikdy, a proto následně bylo sjednocení Německa bezproblémové. Takže to jsou krásné důvody, proč by k tomu nemělo dojít ani z americké strany. Z ukrajinské je to „no go“.
Ten druhý příklad by měla být demilitarizace Ukrajiny, na to v žádném případě Ukrajina nesmí a nemůže přistoupit. Mimochodem to ale nebylo v tom devítibodovém seznamu.
Mezinárodní tlak nebo iniciativy řekněme, to je možná eufemističtější, směřují k tomu, aby vzniklo aspoň nějaké příměří, dodržované příměří. Jaká by byla rizika?
Je to tak. Problém je motivace Ruska, protože Rusko má podstatně menší motivaci ho uzavřít. Rusko v tuto chvíli tlačí, má pocit, že je to, které vyvíjí úsilí a tlak. Že je dokonce i z hlediska mezinárodní politiky někde již akceptováno, viz přístup Spojených států, takže nemá žádný zásadnější důvod uzavírat příměří. Pro Ukrajinu by to byla ta lepší varianta, protože by jí to umožnilo nadechnout se a říci, co dál, jaké další plány.
Rusku ale taky. Rusku by to umožnilo nadechnout se, dozbrojit, odpočinout si od války.
S tím naprosto souhlasím, ale oni by radši docílili míru za jejich podmínek, protože cítí ten sentiment, že by to možná bylo možné. Proto říkají to ano, ale…
Nechtějí se dotknout prezidenta Trumpa. To byl i dvojsmysl toho velikonočního příměří, on byl interní a externí, chcete-li vnitřní a vnější.
Ten vnitřní byl vyslat signál bojujícím vojákům na frontu a matkám doma v Rusku z hlediska prezidenta Putina: „Já jsem ten lidumil. Já jsem ten, který vnímá nejdůležitější křesťanské svátky. Já chci zastavit boje. Já chci umožnit vojákům se nadechnout a vám doma, matkám, mít klid na Velikonoce, že se nic neděje.“ To bylo poselství vnitřní, propagandistické.
6:36
Americký návrh příměří je na Ukrajině brán velice skepticky. USA to vnímají jako byznys, říká historik
Číst článek
Vnější poselství bylo směřováno Donaldu Trumpovi a americké administrativě v tom smyslu: „Podívejte se, jsme ochotni. Vnímáme, co říkáte. Chceme uzavírat příměří, nebojujeme.“ Takže zase to ano, ale…
Ve finále ale je cíl ruské diplomacie dvojí. Buď docílit svého a uzavřít mír za ruských podmínek, které jsou drsné, direktivní a nesmějí být dopuštěny z hlediska mezinárodního práva Ukrajiny a západního společenství, anebo docílit toho, že ta věc bude pro Donalda Trumpa tak složitá, že se z těch jednání stáhne, ale stáhne se tak, že opustí Ukrajinu úplně a řekne, to je váš problém, to by Rusku vyhovovalo také.
Je americký exekutivní výnos zaměřený na podporu hlubinné těžby na mořském dně další vývoj soupeření s Čínou? Kam se posunul íránský jaderný program? Bude trumpismus i součástí konkláve? Celý rozhovor si poslechněte v audiozáznamu výše.
