Vzácného hosta přivítala v pořadu Na síti moderátorka Andrea Sestini Hlaváčková. Ve studiu Radiožurnálu Sport totiž diskutovala s bývalým fotbalistou Antonínem Panenkou. Myslí si srdcař z Bohemians, že se z fotbalu vytrácí gesto fair play? Simuluje se v současnosti víc, než když působil na ligových trávnících on? Má vybraného kandidáta na uvolněný post reprezentačního trenéra?

Praha 16:55 18. prosince 2023 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Antoníne, jak se vám daří a jak vlastně trávíte svůj čas?
Už jsem hodně let v důchodu, takže čas si určuji sám. Jsem samozřejmě činný u fotbalu, jsem čestným prezidentem Bohemians Praha. Moje činnost ale nespočívá v tom, že bych klub řídil, ale spíš jsem ve vztahu ke sponzorům, partnerům, televizi, tisku a rozhlasu. Co se týče soukromých věcí, tak jsem takový akční. Velmi rád sportuji, mám výhodu, že se dokážu postavit ke všem míčovým sportům. Sport mi pořád přináší obrovskou radost, potěšení. Zatím to ale zvládám.

Dovolím si vás citovat: Dokud můžeš vlézt na hřiště, lhostejno, jestli fotbalové, golfové, nebo tenisové, je to fajn. Pořád to platí?
Ano, platí. Lidi se mě ptají, jak se mi daří, a já říkám, že dokud mohu vlézt na hřiště, tak je to dobrý.

Letos jste slavil 75. narozeniny. Na které hřiště nejčastěji lezete?
Mám to rozdělené na fotbalové, golfové a tenisové.

Kde to bylo nejčastěji letos?
Asi ve fotbale. Hraju za Sigi Team, za starou gardu Bohemky, za Amforu. Těch zápasů bylo, střelím asi od boku, ale tak kolem 40. Naše sezona je od května do konce srpna, tak to je poměrně hodně za tři měsíce. Nehraji tedy celé zápasy, spíš sedím na lavičce a čekám, až přiletí míč, pak hodím aut a jdu si zase sednout.

Co ten golf?
Musím se pochlubit, že jsem asi jeden z prvních fotbalistů, který tady začal golf hrát. Je to asi 26 let, tenkrát jsem vzal poprvé hůl s hokejistou Pavlem Richtrem a soutěžili mezi sebou. Letos se mi moc nedařilo, protože jsem hrál málo.

A hendikep jde dolů, nebo si ho držíte?
Můj hendikep je to, že kulhám. Ten golfový jsem měl kdysi okolo 12 a teď mám okolo 20. Nejsem ale ten typ, co by to honil, spíš mi jde o požitek ze hry, požitek s kamarády a sázku o něco.

Panenku propustili z nemocnice. ‚Tátu jsem vyzvedl a odvezl domů,‘ vzkázal přes klub jeho syn

Číst článek

Jste držitelem ceny klubu fair play. Jak moc pro vás bylo fair play důležité ve fotbale?
Myslím, že to byla velká zásluha mých rodičů. Oni byli stará škola, poctiví, vše plnili, jak měli. To byl pro mě dobrý základ. Já se snažil být poctivý, třeba když jsem rozbil okno, tak jsem se byl přihlásit, a dostal za to nakonec i pochvalu. Hráli jsme třeba zápas a rozhodčí zapískal penaltu proti soupeři. Já jsem cítil křivdu, protože penalta to nebyla, tak jsem to kopnul schválně vedle. Reakce byla taková, že mi všichni spoluhráči nadávali, ale můj vnitřní pocit, říct to, jak to bylo, ten předčil tu kritiku.

V golfu je každým svým rozhodčím. Je to třeba fakt, který vás na golfu baví víc? A jak na golfovém hřišti hlídáte ty ostatní?
Kdysi jsem hlídal, dával jsem pozor, aby bylo vše v cajku. V poslední době, kdy se vyhrnulo spousta podnikatelů, manažerů, kteří jsou úspěšní ve své branži a myslí si, že budou stejně úspěšní ve sportu... dají si úlevu a nejsou tak féroví. To se mi nelíbí, ale odvykl jsem si to kritizovat, spíš si myslím své. Chodím hrát různé turnaje a tam by mělo být vše podle pravidel.

Jak koukáte na aktuální fotbal? Přijde vám, že jsou dnešní hráči fér?
Myslím si jednu věc a to, že mohu porovnat podmínky, jaké byly za nás. Je to diametrálně jiné, pohybují se v jiných finančních obnosech a ty přehluší ty fair play věci. Když hrála Sparta se Slavií, tak se tam strkali a prali a já myslím, že hráčům chybí úcta. Někdy vidíme i brutální fauly, vůbec nevím, co mají hráči v hlavě, že tak reagují.

Mění se to s dobou?
Za nás se na hřišti makalo, rozdali jsme si to. Po zápase jsme ale byli kamarádi, šli jsme třeba na pivo a bylo jedno, jestli je to slávista, nebo sparťan.

A je to dané těmi finančními odměnami a že je tam větší prestiž?
Hodně to ovlivňuje celé myšlení. I fanoušci to někdy hodně přehání, mělo by tam být víc loajálnosti a více pokory.

Fotbalisté jsou známí tím, že často na hřišti simulují. Berete to tak, že je to nefér?
Tyhle typy, jako byl Neymar a další, tak ty byly za nás taky, ale ne v takové míře. Dneska je ale fotbal nahý, protože máme spoustu informací, vidíme spoustu zápasů ze všech úhlů. Tehdy byl v televizi jeden zápas a ostatní nikdo neviděl. Na jednu stranu mi to pomohlo, protože jsem měl v Bohemce hráče, kteří si uměli najít situaci, aby je někdo zfauloval. Pro mě to bylo výhodné, protože jsem díky tomu dal hodně kopů z trestňáků a z penalt.

Takového parťáka jste vlastně potřeboval?
Oni byli skoro v každém mužstvu. Dneska se mi líbí, když je faul, hráč začne mlátit pěstí do země, on ale najednou vyletí a já měl přitom pocit, že měl snad zlomenou nohu. Nějaké fauly bych respektoval, ale co mě zaráží, to jsou situace, kdy se hráči chytají, visí na sobě. Já si pamatuji, že byl za nás jeden rozhodčí a říkal, dávejte pozor, když bude roh nebo trestňák, tak se tam nechytejte, jinak budu okamžitě pískat. Skutečně, zapískal a od té doby se v zápase nic nestalo. Dneska je ale zase výhoda, že dělají takové dresy, že ho ani nechytíte, protože to klouže. Kdyby byl ten rozhodčí opravdu poctivý a hlídal to, tak jsou v každém zápase snad čtyři penalty.

Jak nahlížíte na korupční kauzy, ovlivňování rozhodčích? Jak moc vám to trhá srdce?
Musím říct, že všechny tyhle kauzy poškozují jméno fotbalu a napravovat to je hrozně těžké. Fotbal pro banky, pojišťovny, o tom se říká, že je to špinavý sport, tak je škoda, že se tam nemohou nějakým způsobem participovat. Je to otázka lidí, jací to dělají a jakým způsobem, tak podle toho to vypadá. Pokud chce někdo ovlivňovat rozhodčí, tak to dobré nebude.

Bylo to tak vždycky, nebo je to lidmi?
Nebudu říkat, že za nás bylo vše svaté, taky nějaké věci občas vyvstaly, ale bylo to v daleko menší míře a za jiných podmínek.

Nemáte pocit, že by řešením byla videokontrola?
Tak vždyť funguje VAR a máme možnost to vidět ze všech stran.

52:27

Pískat prales byla skvělá průprava, v lize je to fičák. Kalibrovaná čára bude pomocníkem, říká sudí Volf

Číst článek

Souhlasíte s VARem?
Já osobně bych ho zrušil, ale to je můj názor.

A proč?
Protože to je další nástroj k tomu, aby se dal zápas ovlivnit. Neříkám, že úmyslně, ale je to pořád lidský faktor, který rozhoduje. Jeden rozhodčí řekne, že to faul nebo červená karta nebyly a my jasně vidíme, že to bylo jinak. Oni si za tím stojí a obhájí si ten názor. Neexistuje tam jeden spravedlivý metr. Jsou to lidé a ti na to mají každý jiný názor.

Vy jste dokonce dvakrát schválně kopl penaltu o metr vedle, protože jste nebyl s výrokem rozhodčího spokojený? Bylo to v přátelském zápase, nebo soutěžním?
To už si moc nepamatuji, kde to bylo, ale soutěžní zápas to byl. Mám dojem, že to v první lize nebylo, spíš v nějakém poháru.

Co vám na to řekli spoluhráči?
Jeden typ neřekne nic, druhý vám vynadá. Já si myslím, že to je ten první moment té situace a po zápase pak už s tím všichni souhlasí.

Je to ojedinělý případ, nebo se to občas stane?
Nejsem žádná bílá ovce, ale těch situací bylo víc. Nejen u penalty. Zažil jsem zákroky, které byly hraniční, rozhodčí vytáhl červenou kartu, ten hráč, na kterého faul byl, pak říká, že to zase takové nebylo, takže orodoval u rozhodčího, aby ten verdikt změnil.

Jak byste porovnal mezinárodní fotbal tehdy a dnes? Kam se to posouvá?
Je v tom obrovský rozdíl. Vývoj i ve společnosti jde rychlým krokem dopředu. S tím stylem, jakým jsem hrával, byl jsem vyznavačem technického fotbalu, nebyl jsem velký běžec, bojovník. V dnešním fotbale bych asi neměl moc šancí se uplatnit. Tehdy to bylo pomalejší, nebylo to tak agresivní, na vše bylo dost času. To byla prostě špička. Dneska je fotbal strašně rychlý, agresivní, osobní souboje, nikdo si nic nedaruje a všichni jsou velmi dobře fyzicky připravení. Tihle kreativní hráči, které preferuji, moc prostoru nemají. Tehdy byli v každém mužstvu dva tři takoví režiséři a dnes ve většině mužstev není třeba žádný.

37:38

Lisabon, Istanbul, Kóbe a Domažlice. Horváth chce hrát totální fotbal. ‚Každý vtip se nepovede,‘ uznává

Číst článek

Kdo je z aktuální éry váš favorit?
Vyznávám hráče, kteří mají fotbalovou inteligenci, dovedou myšlenku projevit i na hřišti. Moc jich není, naposledy byl takový Pavel Horváth. Možná i Marek Matějovský, občas chvilkama Bořek Dočkal. Teď se to trochu zlepšilo, ve Slavii je tam Christos Zafeiris velmi fotbalově inteligentní, ve Spartě Laci taky není špatný, ale moc prostoru nedostává. Na můj vkus je jich hrozně málo.

Když se podíváme na povrchy a ligou rezonuje téma zasněžených hřišť, tak jak to bylo tehdy?
Když se dnes utkání odřekne, tak za nás se normálně válelo. Když se podívám na záběry z tehdejší doby... neměli jsme ani takové vybavení jako dnes. Měli jsme jedny boty, šroubovací špunty a to bylo všechno.

V tenise jde vybavení ohromně dopředu od bot, míčů, raket. Jak je to ve fotbale?
Dneska jsou třeba míče úplně jiné, dříve byly kožené. Ty kožené byly pro techniku a techniku kopu daleko lepší než dnešní materiály. Ty dnešní míče jsou hrozně rychlé, dá se střílet z větší dálky, ale pro zpracování a techniku byly míče z naší doby lepší. Dresy to samé. Dnes vidíme, že jsou skoro jako kulturisti, mají to nalepené na těle a všechny svaly jsou vidět. Je to materiál, který je lehoučký, dá se zmuchlat a je upravený, aby klouzal a nemohli se za ně hráči chytat. Když jsme my hráli mistrovství Evropy, tak František Veselý měl dres jako noční košili. Dneska mají výhodu ve všech směrech, ale já jim to přeju.

Jste dodnes spojován s Bohemians. Jak dnes sledujete českou ligu a když hraje Bohemka?
Samozřejmě fotbal sleduji, je to můj život. Chodím na všechny zápasy doma a v poslední době se mi líbí utkání našich špičkových klubů – Sparty, Slavie a Plzně. Předvádí dobré výkony, není to jen můj pocit, ale i diváci plní stadiony a fotbal táhne. Byl bych rád, aby to vydrželo a udělali jsme na mistrovství Evropy nějaký dobrý výsledek. Aby se zase fotbal zpolularizoval a byl zdárným příkladem pro mládež a pro děti.

Co říkáte na to, jak složité bylo pro naší fotbalovou reprezentaci kvalifikovat na Euro 2024?
Jsem rád, že jsme se kvalifikovali, i když s odřenýma ušima. Jsme tam a to je důležité. Kdybychom se nedostali do toho užšího výběru, byla by to pro mě trochu fotbalová  tragédie. Měli jsme docela příznivou skupinu na kvalifikaci a všichni možná očekávali, že se budeme s Polskem tahat o první místo a nakonec to vyhrál Albánec, což bylo velké překvapení, ale zasloužili si to. Na mistrovství mám tři mužstva, kterým budu fandit.

‚Skandál, šok, ostuda, facka týmu.‘ Je to absolutně neprofesionální, říká kouč Straka o aféře fotbalistů

Číst článek

Která?
Našim. Slovákům, protože je neberu jako cizí zemi, jsou to kamarádi a bratři. Třetí je Rakousko, kde jsem několik let působil. Doufám, že alespoň jedno z těch mužstev dosáhne na nějaký dobrý výsledek.

Jak byste hodnotil výkony v kvalifikaci? Dá se to nějak zrcadlit do výkonů na Euru?
Výsledek dobrý, ale pro mě ty výkony nebyly kvalitní. V utkání proti Faerským ostrovům doma jsme slavili vítězství 1:0 z penalty a slavili jsme, jako kdybychom vyhráli bůhví co. To je málo, naše ambice by měly být daleko vyšší a hráči by měli podřídit svůj přístup. Hrálo se dost defenzivně, málo ofenzivně, herní projev mužstva nebyl ideální.

Byl jste taky hodně kritický k hráčům, kteří byli před utkáním s Moldavskem v nočním klubu? Bylo to přes čáru?
Svým způsobem ano. V naší době jsme byli v uvozovkách taky profesionálové, ale jen tím, že jsme nechodili do práce. Dneska je to normální profese a hráči by se měli podle toho chovat. Jsou to navíc hráči, kteří jsou v zahraničních klubech. Bylo nešťastné, že to udělali před nejdůležitějším zápasem celé kvalifikace, takže neměli úctu k tomu, že to je národní mužstvo.

Jak byste se zachoval jako trenér?
Správné bylo, že je odvolali. Měli by ale být potrestáni, aby si pamatovali a nedělali to příště. Na druhou stranu fotbalisté jsou taky lidé, potřebují se nějak odreagovat. Udělal bych za tím tlustou čáru, potrestal bych je, ale jedna z vlastností lidí je odpuštění. Šanci bych jim dal, ale potrestal bych je.

Koho byste viděl jako ideálního trenéra národního týmu?
Je tam nějaký užší výběr několika lidí. Musíme vzít v potaz, že tam jsou dva trenéři, kteří působí v klubu a je tedy třeba domluvit se i s klubem. Ideální je, když je to kluk, který je volná noha a může nastoupit ihned. Já osobně preferoval Ivana Haška, protože má zkušenosti, velké informace o fotbale, trénoval i hrál v zahraničí, už jednou trénoval národní mužstvo. Jméno Ivana Haška by u hráčů vzbuzovalo respekt, takže já bych volil jeho. Slyšel jsem i dobrý názor, že by to pan Hašek dělal s s Martinem Svědíkem ze Slovácka, to je taky zajímavé. Byl tam Vítězslav Lavička, ten má ale ve Spartě nějakou pozici, takže by ji asi kvůli národnímu mužstvu neopustil. Uvidíme.

Nedovedu si představit rozhovor s vámi, abych se nezeptala na vaší nejslavnější penaltu. Čekal jste, to dnes nepřijde?
Konečně je to tady! Je ale pravda, že ta penalta vstoupila do historie fotbalu.

Já jsem fotbalový laik, u nás doma běží zelená obrazovka pro manžela a mě to opravdu nezajímá. Tu vaši penaltu z Bělehradu ale znám. Pořád si vás s tím spojují lidé na ulicích?
Je to asi nejfrekventovanější otázka. Problém s tím nemám, rád vše zodpovím a vracím se k tomu, ale nevyhledávám to.

Kdy naposledy jste tu penaltu viděl na videu?
Přiznám se, že se na to nedívám. Nejsem typ, co by si doma prohlížel fotky a pouštěl nějaká videa. Když něco takového v televizi dávají, tak si radši pustím Simpsonovy. Ne že by mi ta penalta změnila svět. Jsem na jednu stranu hrdý a pyšný, šťastný a rád, že to po mě skoro po 50 letech střílejí Ronaldo, Messi, Zidane, Zlatan a že ta myšlenka neumřela a pokračuje dál. Ukápne mi ale slza, když si všichni spojují jméno Panenka s penaltou. Vždycky jsem se snažil hrát fotbal tak, abych pobavil sám sebe a diváky. Udělat něco, o čem si budou vyprávět, něco, aby příští týden přišli znova. Bohužel všechny věci, které jsem udělal kromě penalty, tak jsou stranou a opomíjené. Snažil jsem se povznést fotbal víc než na nějaké obyčejné kopání do míče. Ta penalta to vše přehlušila, ale jsem za ni hrozně rád.

Kdybyste ji ale proměnil jinak, tak byste se tolik neproslavil...
Všichni říkali, že to byla smůla, když ti Němci v poslední minutě vyrovnali a já říkám, že jsem byl šťastný, že vyrovnali.

Andrea Sestini Hlaváčková, mim Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít