O Blšanech, lásce k Dukle, i otci trenérovi. Brankář Filip Rada se těší na účast v první lize
Hostem středečního pořadu Na place s Ladislavem Hamplem byl fotbalový brankář Dukly Praha Filip Rada. Jaké vidí hlavní rozdíly ve stylu hry v první a druhé lize? Jaký vztah má s otcem a trenérem Petrem Radou? „Na Dukle je kvalitní mládež a i nyní v přípravě k nám šli jeden kluk z dorostu a jeden z B-týmu, kteří hráli dobře,“ vysvětluje brankář.
Filipe, prozraď, jaká byla dovolené a jestli byla dostatečně dlouhá a jak jsi ji trávil?
Byla dlouhá tak akorát. Radost byla, že jsme postoupili, tak jsme si to s klukama užili. Pak byla dovolená, odjel jsem s rodinou na týden na Lipno, protože máme malé miminko, tak jsme nechtělo cestovat letadlem daleko. Byl jsme tam poprvé, moc se mi tam líbilo, strávili jsme tam krásný týden, počasí se vyvedlo. Trochu jsme si odpočinuli, ačkoliv se dvěma dětmi to moc nejde, ale užili jsme si to. Odpočinul jsem si.
Poslechněte si celý rozhovor s brankářem Dukly Praha Filipem Radou v pořadu Na place
Máš úplně nohy nahoře, nebo si o dovolené taky zasportuješ?
Jen odpočívat neumím, byl jsem si párkrát zaběhat, nebo zacvičit. Fotbálek jsem nehrál, ale sám v klidu jsem sportoval.
Majitel Dukly řekl, že otevře peněženku, pokud se postoupí do první ligy. Je to tak?
Od té doby, co jsme spadli, tak chtěl postoupit zpátky a je těžké z této soutěže postoupi. Karviné se to podařilo, ale Českým Budějovicích to trvalo pět let. Bohužel to trvalo takhle dlouho a majitel chtěl za každou cenu postoupit a podařilo se to až teď.
Jak se hraje pod takovým tlakem?
Tlak to je, máte nějaký cíl a není to lehké. Sezony před tím, hned ta, co jsme sestoupili, tak nám postup ukradl covid. Byli jsme na třetím místě, co zaručuje baráž a pak se to kvůli covidu přerušilo a postoupili jen dva a Dukla byla vyškrtnutá. Kdyby se to dojelo, bojovalo by se o postup a možná by se to dojelo. Další ročníky to bylo už hořší, až minulou sezonu nám utekla baráž, ale to jsme si prohráli sami a honili body až druhý půl rok. Tenhle rok to vypadalo dobře a zaslouženě jsme postoupili.
Jak náročná je druhá liga?
Hraje se tam úplně jiný fotbal, než v první lize. Je to spíš o soubojích, dlouhý balony, o fyzičce. Je to náročnější pro týmy, co mají historii a ostatní se na ně chtějí vytáhnout. Kam přijede Dukla, tak na ní se ostatní víc vyhecují. V tomhle byla pro nás nevýhoda, že se týmy proti nám víc namotivovaly. Těžká soutěž.
Kdy jste začali přemýšlet o tom, že by to mohlo klapnout?
Byli jsme po polovině druhý, ztráceli čtyři body na první. Tam si každý říkal, že hrajeme o postup a je to jen na nás. Chtěli jsme postoupit z prvního místa, protože baráž je ošemetná. Soutěž je to vyrovnaná. Čtrnáctý tým, kdyby dvakrát vyhrál, tak může být ještě čtvrtý, bylo to strašně vyrovnané. Po prvních kolech v druhé polovině sezony jsme najednou vedli o čtyři body, tak nastal zlom, že vedeme a je to jen na nás, jestli to udržíme. Musím říct, že to kluci zvládli perfektně.
23:56
Zbytečně nafouklá aféra, brání Radu bývalý fotbalista Vízek. Jde o latentní rasismus, oponuje novinář Mádl
Číst článek
Jak vypadá a probíhá příprava na začátek nové soutěže?
První týden, dva, jsou takové náročnější. Přes týden se trénovalo dvoufázově a počasí tomu taky moc nepřidalo. Jakmile začne příprava, teploty vyskočí nahoru a to pak taky ubírá dost sil.
Překvapilo tě něco na přechodu do role trenéra?
Jsem pořád ještě zapsaný jako třetí, čtvrtý gólman, trénuji všechno. Jsem v kabině tam i tam, s klukama se bavíme o fotbale a s trenérama o tréninku, náplni, videích. Myslím, že není velký problém to promíchat.
Jaká tedy bude tvoje role v první lize? Dostaneš se ještě na hřiště, nebo jsi už jen pojistka?
Záleží na gólmanech, ale loni jsem byl ještě v roli dvojky, takže tam byla větší šance. Dukla teď přivedla gólmana, takže jsem spíš trojka, čtyřka. Jsem ale rád, že mohu trénovat ještě s klukama, když se mi něco nelíbí, mohu to ještě ukázat. Zaměření je ale ve většině na tu trenéřinu.
Jak vypadá kádr? Jak se vám to skládá?
Těžce. Zatím nikdo z posil nepřišel, objevili se jen tři cizinci na zkoušku, ale jinak čekáme, kdo vypadne z příprav ze Sparty, Slavii a Plzni. Ti mají velký kádr a oni tam bojují o místo, takže my musíme počkat.
Jak je těžké na přestupovém poli konkurovat těm velkým vlčákům?
Je to těžké, určitě může někdo slyšet, že je to v Praze. Když přijde někdo ze Sparty, ze Slavie, tak se nemusí stěhovat. Když byl někdo na hostování třeba v Mladé Boleslavi, tak hráč bude chtít radši zůstat. Každý tým chce posílit a je těžké sem nalákat hráče. Pro nás je nejlepší přestup, nemít hráče na hostování, ale je to těžké finančně. Dukla není taková, že by hned koupila sedm hráčů. Doufám, že k nám někdo přijde natrvalo, ale většina asi bude na hostování.
Na place
S hosty hlavně ze sportovního prostředí si povídají čeští herci a nadšení sportovní fanoušci David Novotný, Ladislav Hampl a Pavel Nečas. Poslouchejte každou středu od 10.00 na Radiožurnálu Sport nebo na serveru iROZHLAS.
Jak to vypadá v klubu s mládeží?
Mládež je dobrá, máme na Duklu docela dost reprezentantů v nižších kategoriích. V příravě u nás byli dva kluci z dorostu a z B-týmu, hráli dobře a zapojili se. Každou přípravu se u nás nějaký mladší hráči objeví a pomůže jim to do budoucna, protože tím rostou.
Tak pojďme na to. Ty a tvůj táta? V kariéře jste se potkali až v posledních dvou letetech. Jak jste spolu komunikovali?
Nevěděl jsem, co od toho čekat, protože jsem ho znal jen z domova. Nebyl jsem ale úplně překvapený, spíš šlo o komunikaci, průběh tréninků. Pro trenéry brankářů je důležitý čas, kolik ho máme v tréninku pro gólmany a myslím, že času mám dost.
Petra Radu znám z tiskových konferecní, kdy to trochu přeteklo, pak ho ale znám taky z Pelhřimova u výročí v klubu, tam jsem ho zažil v kabině a je to diametrálně odlišný člověk. Kde končí vztah táta a začíná trenér? Mluvíte si do toho?
On mi do toho kecá, já něco řeknu a není to tak, že by mě hned odpáli. V něčem mám pravdu v něčem ne, táta toho zažil hrozně moc. Svůj pohled řeknu, nechá mě ho říct, na něco se mě zeptá...spíš na hráčské věci.
Byl u vás téma fotbal doma i od začátku? Dostal ses tak k fotbalu?
Doufám, že to neřeknu blbě, ale táta byl hodně na fotbalech. Doma byl, ale ne jako normální lidi, byl pryč i o víkendech. Já byl spíš s mámou, ale věděl jsem, že fotbal v rodině je, tak jsem začal kopat do balonu a tak jsem se dostal k fotbalu.
A nějakou čistě nefotbalovou dovolenou jste měli?
Doma jsme se tolik o fotbale nebavili, až když jsem byl větší. Táta mi radil a tak. Na dovolených jsme si šli maximálně zakopat, ale nepamatuji si, že by táta řešil na dovolené fotbal.
Ty máš pětiletého synka a ještě osmiměsíčního. Chtěl bys, aby kluk taky chytal?
Chtěl bych, kdyby pokračoval fotbalem, ale že bych ho nutil, to zase ne. Radši bych, aby hrál v poli, ale uvidíme. Spíš chce to, co mám já, tak to chce taky.
Jak vzpomínáš na Blšany? Odchytal jsi tam 14 utkání. Jak je složité vnímat, že jsi v prostředí, kde je kluk před krachem?
Věděl jsem, že jsem na hostování a že tam asi nepřestoupím na trvalo. Majitel, co vlastnil Most, tak většinově sponzoroval i Blšany, takže jsme jezdili hodinku cesty každý den, ale vzpomínám na to krásně. Potkal jsem tam i Jirku Novotného, co má třináct titulů, i jsme občas jezdili spolu autem a byl to zážitek. Je to legenda Sparty. Pro mě to byl krůček dopředu v kariéře a nelituji toho.
Blšany byl klub, co byl nejdál od Prahy. Nechtěl jsi zkusit nějakou exotiku, třeba klub na Moravě?
Já byl v dorostu ve Spartě a vždy jsem chtěl hrát ligu, protože jsem viděl, jak na to chodili lidi. To se mi splnilo na Dukle. Každý fotbalista se chce dostat do ciziny, ale za celou kariéru, co jsem byl v Dukle, tak nikdy nebyl problém s prodloužením smlouvy. Žádná nabídka z ciziny nebyla, ani z jiného klubu, takže jsem strávil celou kariéru tam.
Jak je náročné být věrný klubu, který prošel různými turbulencemi. Sestup, postup...je to specifický klub, který v konkurenci s pražskými kluby trochu živoří. Jak jsi vnímal Duklu, když jsi byl ještě v mládeži ve Spartě?
Vůbec. Věděl jsem, že táta hrál za Duklu, ale když jsem byl ve Spartě, tak jsem tušil, že hrajou pražský přebor. Když jsme skončil v Blšanech, oslovili mě, že se přesouvá druhá liga do Dukly a jestli bych měl zájem tam působit. Chtěl jsem pokračovat alespoň v druhé lize, tak jsem na to kývl a jsem rád, že jsem tu nabídku přijal.
Jakým způsobem se dá dostat diváky do hlediště na Duklu?
Myslím, že tomu pomůže ta první liga. Ve druhé lize chodilo 800 až 900 lidí. Postavení v tabulce tomu taky pomáhá a díky postupu si diváci najdou cestu. Když tam přijede Sparta, Bohemians, Slavia, Liberec, tak si najdou cestu i lidi na Duklu. Určitě pak atmosféra bude taková prvoligová.
Jednou jsi říkal, že až skončí tvoje kariéra, tak jediné, co ti dává smysl, je věnovat se rodině. Jak jde skloubit rodina s fotbalem?
Ten proces je od rána stejný, jako když jsem hráč a nebo trenér. Přijdu, trávím tam čas i po tréninku. Přípravu si dělám na Julisce, nebo až když doma všichni usnou. Když se na mě odpoledně těší, tak jim neřeknu, že nemůžu. To se nestane, dělám přípravu až, když večer odpadnou.
Je to tedy nejlépe strávený čas?
Samozřejmě.
