„Myslím, že jsme tu teď na tom všichni stejně. Zrovna teď se mi daří a formu mám. Myslím, že to, že jsem o dva roky mladší než ostatní, nehraje žádnou roli. Podle toho, jak se to teď povede tady a jak se mi bude dařit, budu mít šanci být nominovaný,“ říká sebevědomě Nick Malík.

Tuto vlastnost má po svém otci a ta mu také pomáhá. Loni v 16 letech už chytal za dospělé druhou nejvyšší soutěž a získal juniorský mistrovský titul. Letos jeho kariéra zase nabrala směr vzhůru.

„Už minulý rok jsem chytal první ligu, ale potom jsem šel ke konci sezony pomoct do juniorky, protože jsme s Frýdkem nepostoupili do play-off. Vyhráli jsme titul a jsem moc rád, že jsem u toho mohl být. V extralize se zatím nedaří, bylo to takové všelijaké, ale jsem rád i za tuhle zkušenost. Kdybych vychytal nulu hned v prvním zápase, tak je asi něco špatně. Možná jsem rád, že to dopadlo takhle, protože vím, že mám pořád na čem pracovat,“ vrací se k extraligové premiéře v dresu Třince, kdy šestkrát inkasoval od Karlových Varů.

Přesto je Malík v širší nominaci na mistrovství světa dvacetiletých a stejně jako jeho otec by si mohl zahrát v domovské Ostravě.

„Každá nominace na jakýkoliv turnaj je strašně vzácná, ale jelikož mám tenhle turnaj doma, tak by to bylo ještě hezčí, protože tu znám spoustu lidí. Bylo by to něco výjimečného,“ říká Malík.

Podrobněji ale s otcem šampionát z přelomu let 1993 a 1994, který se konal v Ostravě a ve Frýdku-Místku, nerozebíral.

„Jen zmínil, že tu byl, že to taky měl doma a že by bylo fajn, kdyby se to povedlo i mně. Ale víc jsme to neprobírali. On si to pamatuje, já ne, ještě jsem nebyl na světě,“ uzavírá Nick Malík, který se narodil den předtím než jeho otec s Carolinou vyřadil v prvním kole Stanley Cupu New Jersey a pak dokráčel až do finále proti Detroitu Dominika Haška.

David Procházka Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít