Dilema na kládách. Hokejová Dukla byla během okupace na Západě, Holík a spol. se vrátili
Když do Československa přijely v srpnu 1968 tanky, lidé dost často přemýšleli o tom, že utečou. Ale hokejista Jiří Holík byl tehdy v opačné situaci. Ve významný den československých dějin byl mimo republiku a navíc na Západě.
„S Duklou jsme byli v Západním Německu a ve Švýcarsku. Dozvěděli jsme se to ve Füssenu a jeli jsme do Švýcarska. Tam byl manifestační průvod proti okupaci, tak jsme v něm šli,“ vzpomínal na srpnové dny roku 1968 hokejista Jiří Holík.
ROZHOVOR: Rusáci? Nesnášeli jsme je, ale ti kluci za to nemohli
Číst článek
Československo mezitím obsazovala vojska zemí Varšavské smlouvy. Od hranic jely tanky, na ruzyňském letišti přistávala letadla a začínala okupace.
„Sehráli jsme nějaké přáteláky a jeli jsme domu. Před hranicemi jsme zastavili, seděli jsme na kládách… Měli jsme jen informace z rádia, že se střílí. Máme se vrátit? Nemáme se vrátit? Bylo to dilema. Dvě tři hodiny jsme seděli. Někteří už byli ženatí, já jsem měl před svatbou,“ vysvětluje.
Celý autobus Dukly Jihlava se tehdy vrátil do již okupovaného Československa, kde po bojích u Československého rozhlasu pomalu uvadal hlasitý odpor. Volání po zdravém rozumu pomalu naradila normalizace.
Později emigrovali jen někteří z českých hokejistů. Ale i ti, kteří zůstali, toužili po zahraničních angažmá. Jak kvůli kvalitním soutěžím, tak samozřejmě kvůli finančnímu ohodnocení.
„Do dneška si pamatuji, jak jsme byli na Hradě u prezidenta Husáka a říkali jsme mu, že bychom si chtěli jít zahrát ven, abychom si něco vydělali. Kouřil to jeho cigárko a říkal ‚Súdruhovia, my sa o vás postaráme‘,“ směje se.
Režim reprezentanty nepustil. Až na závěr kariéry a jen ty, kteří už nebyli potřeba pro národní mužstvo a měli úspěchy v československé lize. Jiří Holík jich získal 7, všechny s Duklou Jihlava. I proto, že se v srpnu 1968 rozhodl vrátit.
