V pátek skončil další ročník slavné dakarské rallye. Ta už se jela, opět v Saúdské Arábii, po čtyřicáté šesté. I letos mohl tohle neuvěřitelné dobrodružství na vlastní kůži prožít učitel Tomáš Hovorka se svým žákem Janem Pavlíkem ze Střední školy technické a řemeslné v Novém Bydžově.

Hradec Králové 22:02 22. ledna 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Kdy jste přiletěli ze Saúdské Arábie? V pátek rallye skončila a následoval asi rychlý přesun domů.
Tomáš Hovorka: V pátek to skončilo. Museli jsme ještě v Saúdské Arábii zkompletovat techniku, odvézt do přístavu a naložit ji samozřejmě na loď. To jsme stihli ještě v pátek, popřípadě doladili v sobotu brzy ráno. A v sobotu v šest hodin jsme nastoupili na dakarský speciál a odletěli zpátky do Čech. Šest hodin v letadle, takže rozlámaní jsme ještě stále, protože letošní Dakar byl opravdu náročný. Byl to mazec.

Loni jste Dakar absolvoval se svým žákem jako dva profesionální mechanici. Ale letos to prý bylo trošičku jinak.
Tomáš Hovorka: Já jsem pro letošní rok usedl do Mitsubishi Pajera, dělal jsem navigátora Honzovi Vinšovi v kategorii Classic. Takže jsme tam dokázali dostat další auto a povozili jsme se. A Honza Pavlík byl jako mechanik u týmu Czech Samurais a dělal podporu Báře Holické s Luckou Engovou s jejich neskutečným vozidlem Citroen 2CV, jinak řečeno kachna.

Bára Holická byla asi středem pozornosti v písečných dunách, ne?
Jan Pavlík: To můžu potvrdit, že o kachnu byl neskutečný zájem. Až mě to překvapilo. A musím říct, že kachna to zvládla velice dobře. Tomáš Neruda ji na Dakar velice dobře připravil, hodně ji upravil a udělal to skvěle. Až na dvě převodovky to všechno zvládla úplně v pohodě.

Takže moc práce pro mechaniky nebylo?
Jan Pavlík: Práce bylo dost, ale taková klasická údržba. Ovšem kachna to přežila a vydržela se vším všudy. Přitom měla originální kola, náhon jen na přední nápravu a výkon 35 koní.

Tomáši, vy už jste ale zkušený závodník, ne? Protože jste byl spoustu let u Motosportu, u Škodovky?
Tomáš Hovorka: Ve Škodovce jsem dělal 11 let přímo při mistrovství světa. A pokud teda mohu posoudit onu kachnu, tak to je opravdu neskutečný výkon. To auto je nějakým způsobem postavené, aby mohlo jezdit po francouzských vinicích, podvozek je celkem chytře udělaný, ale to, co se odehrávalo tam při rallye, co ta kachna dokázala projet, tak to je opravdu neskutečné. Legendární vozítko ze slavných četníků ze Saint Tropez, ve kterém jezdila jeptiška.

Jak je vůbec možné, že mají vaši žáci ze školy tu možnost dostat se na Dakar?
Tomáš Hovorka: Ten projekt vznikl před nějakými 5 či 6 lety. Po mém návratu právě do školy, kde jsem začal zase vyučovat, jsme tam zavedli motivační projekt pro studenty. Dáváme jim možnost zúčastnit se různých závodů a stavět různá auta. Už loni jsme se dali dohromady s týmem Czech Samurais, který umožnil jednomu studentovi se zúčastnit rallye jako mechanik. To byl Filip Majora. A letos se nám povedlo ten projekt zopakovat. Je to samozřejmě za finanční podpory Královéhradeckého kraje a dalších partnerů, protože to není úplně levná záležitost. Ale už podruhé se nám to povedlo. A určitě v tom budeme nějakým způsobem pokračovat dál. A ještě taková zajímavost, protože se Filip Majora loni perfektně osvědčil, tak se mi letos staral o mé auto.

Jak byste jedním nebo dvěma slovy charakterizovali letošní Dakar? Bylo to náročné?
Tomáš Hovorka: Bylo to hodně náročné. Byl to zase ten nejtěžší Dakar, všichni to zmiňovali. Museli jsme jednou i nocovat v poušti, protože jsme nedokázali dojet do bivaku kvůli problémům se spojkou. Takže opravdu hodně náročný terén, dlouhé rychlostní zkoušky, písek, velké kameny. Ty byly složitější než samotný písek. Přejezdy hor, duny, spousta aut se zahrabávala, pořadatel opravdu přichystal velmi těžkou záležitost.

A to dopadlo? Dojeli jste?
Tomáš Hovorka: Dojeli jsme. To byl náš hlavní úkol. Protože jsme neměli servisní zázemí. Měli jsme pouze auto a Filipa Majoru jako doprovodného mechanika, našeho loňského studenta. A Honzu Bártu, který přejížděl jen osobákem, tahali nám kempingové věci, nicméně všechno ostatní nářadí jsme měli naložené v autě. Honza Vinš auto odřídil, já jsem to odnavigoval. První část vypadala hodně nadějně, měli jsme celkem slušné výsledky, zajížděli jsme do dvacátého místa absolutně, do desátého místa ve třídě, což bylo úplně neskutečné. Bohužel pak jsme měli technické problémy a museli jsme tempo výrazně zvolnit, abychom dokázali dojet do cíle. Ale dojeli jsme, přejeli jsme rampu. 8,5 tisíce kilometrů.

Pro mechaniky to nebylo tolik?
Jan Pavlík: My jsme měli jen 5,5 tisíce kilometrů. A jezdili jsme převážně po dálnicích.

Když se něco stane v terénu, tak tam musíte za tím závodním autem dojet?
Jan Pavlík: Ne, to ne. Holky si s tím musely poradit samy. A v případě, že by to bylo nad jejich síly, tak jim buď pomůže jiná posádka, nebo čekají na závěrečné vozidlo od pořadatelů, které je stáhne zpátky do bivaku. My se potom potkáváte až v depu, v tom bivaku. Tam je pak prostor pro nějakou opravu.

Nejsilnější zážitek z toho velkého dobrodružství?
Tomáš Hovorka: Za mě zcela určitě ona noc v poušti. Žádná romantika to nebyla. Protože nás ten vyprošťovací kamion dokázal vyvézt do nového pole, ale pak nám sdělili, že máme jet asi ještě 70 kilometrů přes azimut a narazíme na silnici. Takže jsme se vypravili nocí, protože oni museli vyprošťovat ještě další auta. A když nám začal docházet benzín v autě a neviděli jsme, kudy máme objíždět, tak jsme začali uvažovat, kde budeme spát. Nicméně pak jsme zahlédli nějaká světla, přiblížili jsme se k nim a to by člověk nečekal, byla tam tankovačka od organizátorů přichystaná na další den, na další etapu. Takže jsme dojeli k ní a tam jsme přenocovali.

3:46

Je to zásluha nás všech, chválil vítěz Dakaru Macík svůj tým. Popsal moment, kdy mu na trati bylo nejhůř

Číst článek

A Honzův nejsilnější zážitek?
Jan Pavlík: Pro mě to asi bylo, když jsme se postavili na tu cílovou rampu a už jsme věděli, že to holky dokázaly a dostaly medaile. Tak to bylo pro mne nejsilnější.

Co jste říkali na vítězství Martina Macíka, který po 23 letech v kategorii kamionů zase přivezl do České republiky zlato?
Tomáš Hovorka: Vítězství Martina Macíka je určitě velká věc, po tak dlouhé době. A nejkrásnější na tom je, že druhý byl Aleš Loprais. Tedy první dvě místa obsadily české posádky. A druhé místo navíc česká posádka i s českým kamionem.

Milan Baják, Tomáš Petrilák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít