Jaký byl váš debut ve štafetě Světového poháru?
Docela povedený. Sice tam mám čtyři chyby, ale nemusela jsem na trestné kolo. Běžecky to byl asi můj průměr. Nebyla to žádná extratřída, ale propadák taky ne. Mám z toho radost.

Od Terezy Voborníkové jste přebírala štafetu na šestém místě a dovezla ji na osmém místě. Dostala jste za to pochvalu od trenérů?
Ještě jsme spolu úplně nemluvili. Jen mě tak poplácali a vypadali spokojeně. Dá se to brát jako pochvala.

Byla jste při přebírání štafety už méně nervózní, než před startem závodu?
Všichni mi říkali ať nejsem nervózní a pak jsem byla nervózní kvůli tomu, jak mi to říkali. Než mi Terka předala štafetu, tak jsem byla nervózní dost, ale pak už to ze mě všechno spadlo. Brala jsem to jako normální závod.

Pomohly vám i ostatní reprezentantky v týmu?
Byly milé. Plno lidí si říká, jak je možné, že nedáme nulu nebo jedeme na trestné kolo. My sportovci ale víme, jak je jednoduché chybu udělat a jít na trestné kolo. Z holek jsem ale cítila, že když bych to pokazila, tak se na mě nebudou zlobit.

Jak vám sníh, který dnes ovlivnil závod, zkomplikoval snažení na trati?
Došlo mi, že když sněží, tak si musíme zandavat klapky. Já jsem to neudělala, takže ještě, že to dopadlo takhle. Na trati to bylo těžší a je to pomalejší. Ukážou se více rozdíly v technice.

Před deseti lety jste začala s biatlonem, protože jste ho viděla v televizi při zimních olympijských hrách a nyní jste v reprezentaci a máte za sebou šestý start. Jaký to je pocit?
Úžasný. Táta to prožívá víc než já. Snažím si to tolik nebrat, protože kdybych si říkala, že jsem tady v reprezentaci, tak z toho budu víc nervózní. Soustředím se, abych se zlepšovala a byla rychlejší.

Jakub Kanta, rej Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít