Fyzioterapeut Jaroslav Blažek působí u týmu tenistky Karolíny Muchové mimo jiné i jako trenér. Během své kariéry ale spolupracoval i s dalšími světovými tenistkami a o svém povolání, které je spojené s častým cestování vyprávěl v pořadu Na síti.

Praha 14:43 24. února 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Jardo, momentálně pracuješ v týmu tenistky Karolíny Muchové. Jak ta spolupráce vznikla?
My jsme s Kájou už druhým rokem a dali jsme se dohromady poté, co se znovu vrátila do týmu trenéra Emila Miškeho a oslovili pak i mě. Starý tým se tedy dal znovu dohromady.

Vy jste spolu tedy pracovali před tím, že?
Ano, už před covidem, asi přes rok. Emil tam byl na začátku, pak přišel David Kotyza. Během covidu se naše cesty rozešly a pak jsme zase dali dohromady.

Jak to funguje, když se dvakrát vstoupí do jedné řeky? Je to stejné, nebo odlišné?
Mám pocit, že charakter lidí se úplně nemění. Věděl jsem, co čekat. Navíc s Kájou jsme v lehkém kontaktu byli. Po pracovní stránce jsem to bral tak, že se začíná z nuly a bylo potřeba se podívat, kam se posunula herně a fyzicky. Za těch pár let člověk tak nějak zmoudří a to i z mé strany. Za tu dobu jsem i já prošel nějakým vývojem.

Ty jsi kondiční trenér i fyzioterapeut, tak opravdu máš v týmu dvě role?
Někdy mám pocit, že i víc. Děláme si legraci, že jsem jako Angela, to je asistentka Luise Hamiltona. Taková ta blonďatá paní, co má na každé fotce asi osm batohů a tři flašky. Primárně mám ale na starosti ty dvě pozice. Těch věcí okolo, co řešíme je spousta, ale v malém týmu se zkrátka někdy řeší víc věcí dohromady.

Jaké třeba?
Třeba koordinace s lékaři. Rozhodně se nepovažuji za odborníka na všechno, takže v oblasti výživy je lepší konzultovat věci s lékaři a informace nějak zpracovat a snažit se je uvést do reality, aby to bylo co nejméně otravné a funkční. Když měla Kája zraněné zápěstí, tak se to muselo komunikovat s lékaři a dávat dohromady celý plán.

Jak je velký tým Káji Muchové, jedné z našich největších tenisových hvězd?
Ano, to bezesporu je. Hlavní trenér je Emil Miške, někdy ho střídá Kirsten Flipkens, bývalá hráčka. Pak jsem tam já a manažer Roman Brulík, Marcelka je naše PR a Michal Šafář je psycholog.

Muchová nepojede na Pohár Billie Jean Kingové kvůli zranění. ‚Nemohla bych hrát naplno,‘ řekla

Číst článek

Takový tým udržet v symbióze, to propojuje ten hráč, ne?
Ano, ale externě ještě spolupracujeme s jinými lidmi. Zmínil bych paní doktorku Velebovou, která nám pomáhá s mnoha problémy. Když Kája potřebuje nějakou chiropraktickou intervenci, kterou má ráda, tak to dělá kolega a je to super, protože to umí lépe a člověk si v ten moment vyhodnotí, že to je lepší volba.

Jak často jsi na cestách?
Většinu turnajů. Teď má tedy volno a moc si toho vážím. Máme doma pejska, o kterého je třeba se docela dost starat.

Jinak si odjedeš třeba na 20 týdnů v roce?
To i víc. Loni jí vzalo zranění půl sezony, takže se to nedá takhle statisticky vyhodnotit.

Věříš, že celý tým musí být na těch cestách? Na dálku to asi nejde, co?
Na dálku je to fakt komplikované. Ve všech oborech, i pro trenéra, který vidí všechny zápase v televizi, tak i pro něj je to náročné, protože nevidí aktuální rozpoložení hráče. Tenis je sport tak nahodilého charakteru, kde se vše mění každou sekundu, tak je to složité a to nemluvím o nějaké fyzioterapii. Na dálku můžete věci konzultovat, dát nějakou radu, ale ve finále toho moc neovlivníte.

Jardo, jak se s Kájou pracuje?
My jsme s Kájou kamarádi a nemáme problém jít na kafe a bavit se i o jiných věcech, než je trénink. Když se někým trávíte tolik času, tak se dát říct, že se z něj časem stane přítel. V tomhle směru je to fakt v pohodě. Co se týče výkonnostní stránky, tak mám pocit, že to vidíme u spousty sportovních celebrit, že se s věkem zlepšují ohledně přístupu a profesionalismu. Popisoval to třeba Usain Bolt, že ke sklonku své kariéry byl mnohem víc profesionální, než na začátku a to se děje i u Káji. Uvědomuje si situaci a její odpovědnost a ten přístup se časem fakt lepší.

Jednou jste s týmem zmiňovali, že její zranění bývají docela bizarní. Co jste tím mysleli?
Ne všechna zranění musí být co se týče pohybového aparátu. V létě třeba najednou přijde virové onemocnění, které nikdo nečeká. Lidi by se leckdy divili, s čím tenisté občas nastupují, že mají třeba trochu chřipku. Když hrála finále French Open, tak během turnaje bojovala s těžkým nachlazením a každé ráno jsme sledovali, jak je na tom. Naštěstí ten vrchol byl někdy v polovině turnaje a pak se to zlepšovalo, ale tělo to oslabí a roste šance, že dojde ke zranění.

Ty jsi měl na starosti i období po operaci zápěstí. Jak probíhá spolupráce s teniskou, která má nohu v sádře?
Důležitá je konzultace s lékařem. Ruku jí úspěšně operoval doktor Radek Kebrle a s ním jsme se domlouvali. Je jasné, že těsně po operaci asi není moc dobré manipulovat s rukou, ale postupně je dovoleno víc a víc. Rád bych zmínil, že po tom, co se fixace sundala, tak nastává delší rehabilitační období a nám s tím pomáhal jeden belgický kolega fyzioterapeut, který to dělal všem světovým hvězdám a zkušenosti měl. Navštívili jsme ho, byl i u nás a vždy jsme si stanovili cíle na nějaké období a to jsem dělal s Kájou já. Po čase jsme to zkontrolovali s doktorem Kebrlem a fungovalo to moc dobře.

Belgický fyzioterapeut, takže vliv měla Kirsten Flipkens?
On spolupracuje s jedním belgickým chirurgem, specialistou na zápěstí, který stejně jako doktor Kebrle je v oboru jeden z nejlepších. Člověk by se divil, kolik tenistů řešilo stejný problém.

Jsi trenér, který věří v to, dát si v ten moment pauzu, nebo trénovat jinou část těla?
Někdy, i když něco pobolívá, tak není nejlepší volbou i té konkrétní oblasti dát volno, protože skrze pohybovou aktivitu dochází k hojivému procesu. Ale jsou i případy, kdy to tak není a je lepší dát volno. Nedá se na to jednoznačně odpovědět.

Jaké další hráčky ti prošly pod rukama?
Asi bych zmínil Belindu Bencicovou a dva a půl roku jsem spolupracoval s Anastázií Potapovou. A taky bych rád zmínil Jirku Veselého, se kterým jsem byl přes rok. Spolupracoval jsem taky s Tomášem Macháčem, když mu bylo tak 14 let. Já jsem tehdy nežil v Česku, ale když jsem se vrátil, což nebylo tak ojedinělé, tak jsme spolu pracovali.

Jak bys porovnal spolupráci s chlapem a ženskou?
Záleží na charakteru. Kluci někdy dokážou být někdy tak trochu holky a zároveň holky tvrdé jako chlapi.

Slyšela jsem, že holky jsou důslednější a kluci více ledabylí...
Plošně asi bych řekl, že ano.

Nasťa Potapovovoá byla tvoje svěřenkyně dva a půl roku. Jaké to bylo s ní pracovat? Je to Ruska, tak jste pracovali v Česku, nebo kde?
Ne, byli jsme buď na turnajích a nebo v Rusku. Spolupráce si vážím, protože když jsme začínali, tak jí bylo 17 let, byla asi 250. na světě a když jsme končili, tak byla ve stovce. V tomhle věku je spíš ještě juniorka a chce to ještě trochu jiný přístup, musí to být trochu direktivnější. Já proti ní nemůžu říct nic špatného, měli jsme hezký vztah a dodnes, když se potkáme, tak si popovídáme. Jasně, určité národnostní charakteristiky tam jsou, to víme...

Jako třeba? Jsou cílevědomější? Teď je jich plný okruh a od semifinále je to vždy bez vlajky a nebo je tam ta česká.
Nasťa měla takovou ráznější výchovu. Jak se profiluje na sociálních sítích, tak to působí trochu princezničkovsky, ale základ měla přísný. Jestli v tom jsou ty holky stejné, to nevím. Je to individuální sport a spíš bych řekl, že to, co mají tyhle národy společného, tak je sociální přesah, jak se prezentují.

Češka, Švýcarka, Ruska, tak jak se kluk, jako ty, dostane k tomu, že se po tenisovém světě přesouvá z týmu do týmu?
Asi není překvapení, že jde o jistou dávku štěstí. Když jsem si to ale rekapituloval, tak za tím bylo dost práce a dost práce zadarmo. Pamatuji si, když jsme nějakou část života žil a pracoval v Rakousku a byl jsem takový tenisový fanatik, že jsem ve volném čase jezdil do Švýcarska, kde jsem znal trenéry ze svazu a konzultoval s nimi nějaké věci. Spolupracoval jsem s Tomášem na Spartě a Belinda zrovna přijela do Prahy. Oni poptávali někoho k sobě do týmu a zeptali se ve Švýcarsku toho člověka, ten mě znal a doporučil mě, ze Sparty mě taky doporučili a takhle to vzniklo.

28:54

Pracuji se sluchátky a zavřenýma očima, popisuje fyzioterapeut Novotný. Sport je bolest, napsal v knize

Číst článek

Jaká byla spolupráce v týmu Belindy Bencicové? Ona je Švýcarka a tatínek Čech a nebo Slovák? My jsme ji vždycky brali jako Slovenku. Tam se vždycky vyskytoval ten tatínek a bylo to takové jako na ostří nože...
Tatínek je Slovák a maminka taky. No, mělo to tam dynamiku, to je pravda. Člověk si říká, že už viděl dost...když je ale někdy větší dynamika a emoce, tak to neznamená, že jsou to automaticky negativní emoce. Co pro mě bylo za hranou, je pro jiného v pohodě. Já tam nastoupil a Belinda byla asi na 40. místě, pak si to nějak sedlo a za půl roku najednou asi sedmá. Já byl relativně mladý a říkám si, dobrý, to jde. Čím je člověk ale starší a zkušenější, tak bych řekl, že by si zpětně nafackoval. Já jsem ze Žatce, tehdy jsem ještě nebyl tak zcestovalý, tak i takto vidět svět bylo super.

Jak vnímáš to, že některé hráčky mají tatínka, maminku v hráčském boxu a velmi často vidíme i úspěchy, protože rodinný příslušník pro tebe udělá nejvíc. V určitý moment je ale asi důležité se odpojit, ne?
V první řadě respektuji ty rodiče, protože ta oběť, kterou tomu dávají, je maximální. Ano, baví je to, ale musí tomu dát ze sebe všechno a svůj život tak trochu škrtnout. Ne každému to vyjde a jakási chytrost a přístup rodičů, nelhat si do kapsy, vidět věci reálně, nevyšlapávat jim tolik tu cestičku, je naprosto klíčové.

Jardo, věnuješ se Káje Muchové, která občas bojuje se zraněními a musí se vypořádat se stopkami. Jak moc je tenis pro tělo náročný jako sport?
Náročnost je v četnosti turnajů po celý rok. Neexistuje žádná letní a zimní sezona, přípravné období je tak krátké, že bych ho ani nenazýval přípravným. Dokonce ty nejlepší hráčky mají povinnost na ty turnaje jezdit a není to tak, že jedete dva turnaje WTA 1000 za sebou a u třetí si řeknete, že si dáte pauzu. To můžete, ale zaplatíte velmi tučnou pokutu a nebo se musíte odhlásit z důvodu zranění. Když hrajete vážně dobře, každý turnaj jdete do závěrečných kol, někdy se kvůli počasí změní plán, turnaj skončí, vyhrajete a večer už se přesouváte do další země a hrát zase od prvního kola. To vůbec není snadné.

Na co by se měly připravit juniorky? Je potřeba pracovat na kompenzaci už od dětství? Kdy rodiče přehánějí?
Tyhle názory se mění s dobou. Jedna část je všeobecné doporučení a to se rozhodně neslučuje s tím objemem tenisu, který je potřeba nahrát. Když nemáte objem, dostanete se mezi ty nejlepší, tak ta tkáň musí být adaptovaná na ten obrovský objem. Sofistikované vedení od dětství je důležité a ti nejlepší lidé kolem by měli být hlavně toho úvodu.

Jak přistupujete s Kájou k cestování? Po zápase je pár hodin na regeneraci a pak se přesouváte. Máte nějaká pravidla, jak zvládat časové posuny?
I tohle je součást nějakého talentu. Když jsi dělší dobu doma a chystáš se do dálky s časovým posunem, můžeš se na to připravovat. Těch situací ale tolik není a přejíždí se z turnaje na turnaj a řeší se to aktuálně. Chcete tam být co nejdříve, odpočinout si, aklimatizovat se. Vím ale, že takové ty hektické přejezdy po turnaji bez spánku si pak často trochu později vyžádaly svoji daň.

Okruhy WTA i ATP dobře znáš. Jaké je to prostředí?
Já to asi nehodnotím. Myslím, že není náhoda, tak ti lidé, co se tam vyskytují, tak se tam pak motají léta. Je to o tom připravovat si to to podhoubí, dělat si známosti, protože ta fluktuace tam je z mnoha důvodů. Zkušenosti, které tam člověk získá, tak jsou důležité, takže ti lidé se tam pohybují podobní hlavně z oblastí trenérů. Ti zůstávají. Já takový asi nejsem, sociální sítě a tohle všecko jde trochu mimo mě a asi si žádné podhoubí ani nepřipravuji a beru to, jak to je.

A je to podle tebe přátelské prostředí?
Je velmi kompetitivní a mezi holkama obzvlášť. A rozhodně je vidět, že ne každá se baví s každou. Na druhou stranu tam má většina z nich někoho bližšího k sobě. Myslím, že Káju mají skoro všichni rádi, ale ani ona není taková, že by musela každý večer chodit s někým na večeři.

Andrea Sestini Hlaváčková, mim Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít